NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4239.

Mimořádná opatření (Slovensko): Kdy jde o nový závod na výrobu lihu ve smyslu nař. č. 355/1920?
(Nález ze dne 16. prosince 1924 č. 21472.)
Prejudikatura: Boh. 2704 adm.
Věc: Dr. Artur Cz. a Šalomoun Cz. v M. (adv. Dr. Ivan Derér z Bratislavy) proti ministerstvu financí (min. místotaj. Dr. H. Zaorálek) o zřízení rafinerie lihu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — —
Na základě nál. nss-u Boh. 2704 vydal žal. úřad nové rozhodnutí — nyní naříkané — kterým vyslovil, že nevyhovuje žádosti st-lů de praes. 3. září 1922 za povolení k zřízení a uvedení v činnost rafinerie lihu z těchto důvodů:
»Podle povolení býv. uh. min fin. ze 12. března 1918 a z 11. června 1918 bylo st-lům povoleno zříditi a uvésti v činnost novou rafinerii lihu při jejich hospodářském lihovaru. Zmíněná povolení byla časově obmezena na výrobní období 1917/18 a 1918/19, takže pozbyla dnem 31. srpna 1919 platnosti. Důsledkem toho a kromě toho i proto, že tato rafinerie nebyla ve výrobním období 1919/20 ve stavu způsobilém k zahájení provozu, jest nutno pokládati ji za podnik nový ve smyslu druhého odst. § 1 vl. nař. ze 7. května 1920 č. 355 Sb., k jehož zřízení jest potřebí svolení min. fin. Žádané povolení žal. úřad neuděluje, ježto nesvědčí pro ně důvody zvláštního zřetele hodné, naopak panující hospodářské poměry, nutící rafinerie lihu, které jsou v činnosti, k omezování provozu, nepřipouštějí zřizování nových rafinerií lihu«.
Rozhoduje o stížnosti na toto rozhodnutí, vycházel nss z těchto úvah: — — —
A.) Proti výroku, že žal. úřad neudělil st-lům ve smyslu odst. 1 § 1 cit. nař. povolení ke zřízení rafinerie lihu, nemá stížnost vůbec stižných bodů (§ 18 zák. o ss). Zůstává tedy tento výrok žal. úřadu mimo úvahy tohoto soudu.
B.) Pokud jde o výrok, že rafinerie lihu, o niž jde, jest novým podnikem ve smyslu odst. 2 § 1 cit. nař. uvážil soud toto:
Žal. úřad pokládal tuto rafinerii lihu za podnik nový ze dvou důvodů:
1. jednak proto, že povolení ke zřízení rafinerie, které bylo st-lům uděleno výnosy býv. uh. min. fin. z roku 1918, bylo časově omezeno na určitá výrobní období — 1917/1918 a 1918/1919, takže uplynutím výrobního období 1918/1919, totiž dnem 31. srpna 1919 zaniklo; 2. jednak proto, že rafinerie lihu nebyla ve výrobním období 1919/1920 ve stavu způsobilém k řádnému provozu.
Podle odst. 2 § 1 cit. nař. jsou novými podniky ve smyslu tohoto nařízení závody, jež nebyly ve výrobním období 1919/1920 ve stavu způsobilém k zahájení řádného provozu, nebo jejichž zřízení nebylo před vydáním tohoto nařízení povoleno. Že podnik st-lů nebyl ve výrobním období 1919/1920 ve stavu způsobilém k zahájení řádného provozu, jest nesporno. Mohl tedy žal. úřad právem vysloviti, že z tohoto důvodu pokládá podnik st-lů za nový.
Zbývá tedy ještě otázka, zdali žal. úřad právem mohl také vysloviti, že podnik st-lů jest novým podnikem z důvodu, že nejde tu o podnik, jehož zřízení bylo povoleno již před vydáním cit. nař.
Mezi st-li a žal. úřadem není sporu o tom, že, mluví-li odst. 2 § 1 cit. nař. o tom, že novými podniky jsou také ony závody, jejichž zřízení nebylo před vydáním tohoto nařízení povoleno, má tím na mysli pouze ona povolení pocházející z doby před vydáním cit. nař., která byla v den, kdy nař. to bylo vydáno, ještě právně účinná, a že tudíž nepatří sem povolení, která pocházejí sice z doby před vydáním cit. nař., která však zanikla již před jeho vydáním.
Předmětem sporu jest pouze otázka, zda je správným stanovisko žal. úřadu, že povolení ke zřízení rafinerie lihu, které bylo st-lům uděleno v roce 1918 býv. uh. min. fin., již před vydáním cit. nařízení zaniklo.
Žal. úřad opírá toto stanovisko o doslov výnosů býv. uh. min. fin. ze 12. března 1918 a 11. června 1918, jichž ověřené opisy st-lé sami připojili k podání de pres. 3. září 1922. Podle doslovu prvého výn. ze 12. března 1918 bylo tímto výnosem uděleno st-lům na základě § 3 zák. čl. XXIV:1916 jednak povolení, aby mohli při svém hospodářském lihovaru zříditi ve výrobním období 1917/1918 novou rafinerii lihu, jednak povolení, aby mohli tuto rafinerii v témž výrobním období uvésti v činnost.
Ve druhém výnosu — z 11. června 1918 — se pak praví, že býv. uh. min. fin. povoluje st-lům k jejich žádosti, aby novou rafinerii lihu, povolenou na základě výn. ze 12. března 1918, mohli při svém lihovaru zříditi, pokud se týče uvésti v činnost ve výrobním období 1918/1919.
Z doslovu zmíněných výnosů jde zcela nepochybně na jevo:
a) že prvým výnosem bylo st-lům uděleno jak povolení ke zřízení nové rafinerie, tak i povolení k uvedení její v činnost pouze pro výrobní období 1917/1918 a
b) že druhým výnosem byla — a to k žádosti st-lů — obě povolení udělená st-lům prvým výnosem pouze pro výrobní období 1917/1918 — tedy jak povolení ke zřízení rafinerie tak i povolení k uvedení její v činnost — prodloužena, a to pouze na další výrobní období 1918/1919.
Vývody stížnosti, že povolení ke zřízení rafinerie nebylo ve zmíněných výnosech časově obmezeno a že časové obmezení ve výnosech těch uvedené týkalo se pouze povolení k uvedení rafinerie v činnost, příčí se tedy zřejmě doslovu těchto výnosů.
Že st-lé nežádali před uplynutím výrobního období 1918/1919 za to, aby povolení ke zřízení rafinerie, jež bylo druhým výnosem prodlouženo na toto období, bylo jím prodlouženo i na další období, jest nesporno, stejně jako není sporu o tom, že jak žal. úřad předpokládá, výrobní období 1918/1919 končilo dnem 31. srpna 1919.
Za tohoto stavu věci mohl tedy žal. úřad na podkladě zmíněných výnosů právem dospěti k závěru, že těmito výnosy bylo st-lům uděleno pouze časově obmezené povolení k zřízení rafinerie lihu a právem mohl pak dospěti k závěru dalšímu, že toto povolení udělené naposledy pro výrobní období 1918/1919 zaniklo uplynutím tohoto výrobního období, totiž dnem 31. srpna 1919.
Zaniklo-li však povolení to tímto dnem — tedy před vydáním cit. nař. č. 355 z r. 1920 — pak nelze shledati nezákonitost v tom, že žal. úřad pokládal rafinerii lihu, o niž jde, za nový podnik ve smyslu odst. 2 § 1 cit. nař. z důvodu uvedeného svrchu sub. 1. — — —

Citace:

č. 4239. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1038-1040.