Čís. 1137.

Při odsouzení pro přestupek §u 477 tr. zák. nelze vysloviti ztrátu práva volebního, třebas čin spáchán byl z pohnutek nízkých a nečestných.
(Rozh. ze dne 27. února 1923, Kr I 1359/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v České Lípě ze dne 14. června 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem §u 477 tr. zák., vyhověl však jeho odvolání, pokud napadlo výrok nalézacího soudu, že nastává u obžalovaného ztráta práva volebního, výrok tento zrušil a uvedl v tomto směru v důvodech:
Odvolání obžalovaného jest odůvodněno, pokud směřuje proti výroku o ztrátě práva volebního. Také zákon ze dne 18. března 1920, čís. 163 sb. z. a n., který zde přichází v úvahu, ustanovuje, že z práva, voliti, jsou vyloučeni, kdož byli odsouzeni pro takový zločin anebo takový přečin anebo přestupek, pro který podle platných ustanovení nastává ztráta práva volebního do obcí; při přestupku §u 477 tr. zák. však ani dle trestního zákona ani dle novely z 15. listopadu 1867, čís. 131 ř. zák. ani dle jiných zákonů není ztráta práva volebního jako následek odsouzení stanovena a nemůže býti proto při něm vyslovena, i když splněna jest další podmínka pro tento výrok, v zákoně stanovená, že čin byl spáchán z pohnutek nízkých a nečestných. Nejsou-li dány zákonné podmínky tohoto výroku, byla ztráta práva volebního vyslovena neoprávněně; bylo proto odůvodněnému odvolání obžalovaného v tomto směru vyhověti a dotyčný výrok nalézacího soudu zrušiti.

Citace:

č. 1137. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 139-140.