NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Válečná lichva.

(Nejvyšší soud v Brně a krajský soud v Plzni.)

Vysoce zajímavé a zásadní rozhodnutí vydal Nejvyšší soud v Brně, které bude míti v zápětí od dosavadní praxe zcela odlišné posuzování přečinů a přestupků válečné lichvy. Doposud byli obchodníci, kteří zboží denní potřeby prodávali za přemrštěné ceny, žalováni pro porušení velmi přísného zákona ze dne 17. října 1919 o trestání válečné lichvy. Paragraf 7. tohoto zákona stanoví, že každý, kdo žádá za předměty potřeby zřejmě přemrštěnou cenu, tuto dává sobě slibovati nebo poskytovati, využívaje mimořádných poměrů vyvolaných válkou, má býti pro přestupek potrestán tuhým vězením od 14 dnů do 6 měsíců, a když neoprávněný zisk přesahoval aneb měl přesahovati 2000 Kč, tuhým vězením od šesti měsíců do tří let a kromě toho peněžitou pokutou od jednoho tisíce do půl milionu korun.
V letě 1924 konány byly v okolí Nýrská vojenské manévry. Příliv vojínů do Nýrska měl v zápětí všeobecné stoupání cen potravin a nápojů. Této konjunktury využili mimo jiné i dva nýrští řezníci, Josef a Petr Altmannové, bratři, a zdražili vepřové maso o 2 Kč na kilogramu. Kromě toho Petr Altmann, který mimo řeznictví má i hospodu, zdražil také pivo.
Na oba bratry podalo státní zastupitelství žalobu pro lichvu ve smyslu výše uvedeného zákona, a oba skutečně také byli krajským soudem v Plzni odsouzeni: Josef Altmann do tuhého vězení na 14 dní а k pokutě 1000 Kč, Petr Altmann do tuhého vězení na jeden měsíc a k pokutě 2000 Kč.
Proti tomuto rozsudku ohlásili a provedli oba obžalovaní zmateční stížnost, které Nejvyšší soud v Brně vyhověl, rozsudek krajského soudu v Plzni zrušil a nařídil nové projednání žaloby.
V důvodech svého rozhodnutí vytkl Nejvyšší soud prvnímu rozsudku, že plzeňský soud nezjistil, zda obžalovaní řezníci nepřiměřeně zdražili maso v důsledku poměrů vyvolaných světovou válkou. Naopak plzeňský soud vyřkl v rozsudku, že řezníci zdražili maso a pivo v důsledku zvýšené potřeby těchto potravin, vyvolané přívalem vojska k manévrům. Poněvadž však v § 7. lichevního zákona obsaženo jest ustanovení, že podstatnou známkou předražování je právě jen využívání mimořádných poměrů vyvolaných válkou, dovozuje Nejvyšší soud, že soud první instance, odsoudil-li obžalované na základě tohoto zákona, nezbytně měl zjistiti, že v srpnu 1924 byly v Nýrsku ještě mimořádné poměry vyvolané světovou válkou, v čem tyto poměry spočívaly a že obžalovaní těchto mimořádných poměrů, světovou válkou vyvolaných, využili k požadování vyšších cen za maso a pivo. Těmito mimořádnými poměry, vyvolanými válkou, jsou na př.: zvýšená spotřeba, zmenšená výroba, obmezená nabídka a pod.
Na základě tohoto judikátu musil krajský soud v Plzni nyní znovu jednati o žalobě na oba řezníky a poněvadž je při svém rozhodování vázán náhledem Nejvyššího soudu, musil ovšem oba obžalované osvoboditi, poněvadž neshledal, že by v Nýrsku v srpnu 1924 při prodeji masa a piva byly ještě působily poměry vyvolané světovou válkou, nýbrž musil přiznati, že obžalovaní zdražili své zboží jen proto, že byla po něm větší poptávka, nastalá příchodem velkého počtu vojska.
Tento judikát Nejvyššího soudu, spočívající na slovném znění zákona lichevního, bude míti asi za následek, že zákona tohoto bude moci býti použito nadále už jen na lichevní čachry s byty, neboť jedině předražování bytů a jich nedostatek jsou ještě důsledkem poměrů vyvolaných válkou světovou. Ve všech ostatních oborech snad už není těchto poměrů, ježto je dostatek zboží všeho druhu.
—rk—

Citace:

—Á—. Nový honební zákon. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 6, s. 175-175.