NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Č. 7035

Zemědělství. — Řízení správní (Podk. Rus): O kompetenci soudů, pokud se týče správních úřadů k rozhodování sporů o užívání pozemků pachtýři za podíl z naturálního výnosu podle zák. č. 68/22 a 309/24.
(Nález ze dne 18. ledna 1928 č. 1053).
Prejudikatura Boh. A 3484/24.
Věc: Šalamoun W. v T. proti referátu ministerstva zemědělství v Užhorodě stran úplaty za pacht z pozemiků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 29. srpna 1925 k hlavnoslužnovskému úřadu v T. žádal st-l, aby Michal F., Nikolaj F., Nikolaj M., Nikolaj T., Michal L. a Kucín V. byl uznáni povinnými vrátiti mu, resp. zaplatiti za rok 1924 a následující polovici užitku z pozemků, které na základě rozhodnutí okr. soudu v T. mají od něho v nájmu, podotýkaje zároveň, že rozsudky soudní stolice v H. a soudní tabule v Košicích bylo vysloveno, že o těchto sporech jest příslušný rozhodovati hlavnoslužnovský úřad jakožto pastevní výbor. Hlavnoslužnovský úřad v T. vydal na základě § 9 zák. č. 87/1924 rozhodnutí z 24. prosince 1925, jímž žádost st-lova byla zamítnuta, poněvadž nepatří do příslušnosti hlavnoslužnovského úřadu.
V odvolání z tohoto rozhodnutí domáhal se st-l toho, aby první instanci bylo nařízeno rozhodnouti v meritu, poněvadž jest k tomu příslušná, jak prý okr. soudem v T. a soudní stolicí v H. bylo jasně určeno. Žal. úřad zamítl nař. rozhodnutím toto odvolání. Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss toto:
Nss vyslovil již v nál. Boh. A 3484/1924 právní názor, že v případě, když bylo užíváno pozemků za podíl naturálního výnosu oznámením pachtýřovým u soudu podle odst. 2. § 7 zák. č. 68/1922 přeměněno v poměr pachtovní podle tohoto paragrafu, náležející i spory o výši úplaty do příslušnosti řádných soudů (odst. 7 § 7 cit. zák.). V daném případě jde o užívání pozemků v r. 1924 a 1925 za podíl naturálního výnosu a to na základě oznámení učiněných se strany pachtýřů u příslušného soudu podle § 7 odst. 2 zák. č. 68/1922. Na tomto skutkovém základě vydal žal. úřad své rozhodnutí.
Hlavnoslužnovský úřad opřel své rozhodnutí ják o zák. č. 68/1922, tak o zák. č. 309/1924 a žal. úřad přijal důvody tohoto rozhodnutí za své.
Zákon č. 309/1924, jímž byl doplněn a částečně změněn zákon č. 68/22, týkající se úpravy užívání pozemků v Podk. Rusi za podíl jejich naturálního výnosu, stanoví výslovně ve svém čl. 1. ad (1), že poměry pachtovní, které byly podle § 11 prodlouženy na pachtovní rok 1923/ 1924, obnovují se na pachtovní roky 1924/1925 a 1925/1926, jestliže pachtýř oznámí do 28. února 1925 dvojmo písemně nebo i ústně do protokolu u okr. soudu, v jehož obvodě jsou pozemky, o něž jde, že si je i s příslušenstvím ponechá v pachtu. Ustanovení téhož článku ad (9) pak dále uvádí, že jinak platí pro obnovu ustanovení § 7, odst. 6 až 10, § 8 odst. 1. a § 12 zák. č. 68/1922, tudíž též! Ustanovení § 7 (odst. 7, dle něhož o námitkách druhé smluvní strany, jakož i sporných otázkách z poměru pachtovního tímto §em upraveného rozhodují soudy podle zásad řízení nesporného, o útratách však podle zásad řízení sporného. Hlavnoslužnovský úřad uvádí sice ve svém rozhodnutí, že usnesením okr. soudu v T. byla přihláška Nikolaje M. zamítnuta, než z další části tohoto rozhodnutí vysvítá, že i tento úřad vychází z předpokladu, že všichni pachtýři, o něž jde, a tedy i Nikolaj M., mají sporné pozemky v nájmu na základě rozhodnutí okr. soudu v T. St-1 pak sám, žádaje dne 29. srpna 1925 za vrácení, resp. zaplacení polovice užitku z pronajatých pozemků, výslovně uváděl, že všichni pachtýři, o něž jde, mají jeho pozemky od něho v nájmu na základě rozhodnutí okr. soudu v T. Vycházel tedy v tomto směru z téže skutkové podstaty jako žal. úřad, když tento rozhodoval o zmíněné žádosti následkem podaného odvolání, které nic na této skutkové podstatě neměnilo. Této skutkové podstaty, jež je podle toho, co shora řečeno, rozhodná pro posouzení daného sporu, nepopírá st-l ani ve své stížnosti, tvrdí jen, že rozhodnutí žal. úřadu je nezákonné, ježto adm. úřady jsou příslušné k| meritornímu rozhodování. Než ve směru tom nelze dáti st-li, jak svrchu dovoženo, za pravdu.
Zamítl-li tedy žal. úřad napadeným rozhodnutím odvolání st-lovo z rozhodnutí I. instance, kterým byla jeho žádost o výši úplaty za užívání pozemků za podíl jejich naturálního výnosu odmítnuta pro nepříslušnost, nelze tvrditi, že by rozhodnutí to bylo v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 7035. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 203-204.