NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 264.

Trestní ustanovení § 32 čís. 1 nařízení ze dne 26. května 1917, čís. 235 ř. z. vztahuje se i na sepsání zásob, které dle § 10 téhož nař. nařídil politický okresní úřad. Oznámiti jest veškery zásoby, i takové, jež přenechány nebo nabyty k osevu nebo jež měly sloužiti za »přilepšení« zemědělským dělníkům.
(Rozh. ze dne 23. září 1920, Kr I 216/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Evžena H. do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 8. listopadu 1919, jimž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 32 čís. 1 a 4 nař. ze dne 26. května 1917, č. 235 ř. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Již v rámci vývodů, uplatňujících důvod zmatečnosti dle § 281 čís. 5 tr. ř., označuje zmateční stížnost jako právně mylný domnělý názor nalézacího soudu, jakoby nedovolené zadržení onoho množství obilí, které převyšuje přípustné spotřební množství pro osoby zaměstnané, jak stanoveno bylo úřadem, bylo jednáním podléhajícímu trestání soudnímu. Než tu stačí poukázati k tomu, že stěžovatel uznán byl vinným nikoli pro zadržení zásob, nýbrž pro jich zúmyslné zatajení. Rozhodovací důvody pak označují jednání obou obžalovaných jim ve dnech 8., 9. a 16. ledna 1918 ve formě zamlčení zásob opakované, za delikt trvací, spatřujíce skutkovou podstatu jeho netoliko ve vlastním zatajení, zamlčení zásob, nýbrž i v ukrývání jich před úřadem. Stanovisko toto je zajisté správné, neboť, i když čin zevně dochází výrazu úmyslným slovným zatajením zásob vůči úřadu, těžiště jeho přece spočívá v ukrytí a ukrývání jich před úřadem, kterým se z pravidla nejbezpečněji dociluje toho, by zásoby nedošly k vědomosti úřadu a by mu takto byla odňata nebo stižena možnost, s nimi později naložiti. Dovolávajíc se v dalším důvodu zmatečnosti dle § 281 čís. 9 a) tr. ř., zmateční stížnost snaží se dovoditi, že jednání obžalovaných je pouhým přestupkem předpisů správních, stíhaným úřadem politickým. Příslušné vývody zmateční stížnosti, která v úvodu probírá i ustanovení jednotlivých dřívějších císařských a ministerských nařízení, týkající se soupisů zásob obilí a mlýnských výrobků, vrcholí v závěru, že, poněvadž nař. vešk. min. ze dne 26. května 1917 čís. 235 ř. z. ponechalo v platnosti nařízení veškerých ministerstev ze dne 26. března 1915, čís. 75 ř. z., nepozbyl platnosti ani § 10 tohoto min. nař., dle něhož prý mohla pouze zemská politická správa nařizovati takové soupisy zásob, při nichž se sběhnuvší úmyslné zatajení zásob podléhalo jako trestný čin stíhání soudnímu; nesprávnosti podobného rázu při údajích zásob, nařízených politickým úřadem okresním, že naproti tomu byly vyhrazeny trestání tímto úřadem. V tomto případě zaměňuje prý nalézací soud výkup zásob, k němuž došlo dne 4. prosince 1917. nesprávně se soupisem zásob; pokud pak jde o úřední jednání ze dne 8., 9. a 16. ledna 1918, nejedná prý se o soupis zásob, nařízený zemským politickým úřadem nebo politickým úřadem okresním na základě generelního zmocnění zemské vlády, nýbrž jen o zjištění zásob stěžovatelových okresním politickým úřadem ve smyslu §§ 10 a 12 nař. vešk. min. ze dne 26. května 1917, čís. 235 ř. z. Pokud jde o úřední jednání ze dne 4. prosince 1917, tu nachází se zmateční stížnost v přímém odporu s příslušným zjištěním rozsudku, dle něhož komise ona předsevzata byla z rozkazu okresního hejtmanství, ale v rámci všeobecných soupisů zásob nařízených místodržitelstvím. Co se pak týče úředních jednání ze dne 8., 9. a 16. ledna 191.8, tu šlo sice o komisi předsevzatou z příkazu okresního hejtmanství, nalézací soud však vychází z názoru, že se přes to jedná o zatajení zásob vůči úřadu, jelikož »úřadem« ve smyslu § 32 čís. 1 nař. sluší rozuměti i okresní politický úřad, jak to v § 29 nař. výslovně je řečeno, a jest tudíž nalézací soud na stanovisku, že trestní ustanovení § 32 čís. 1 nař. má místo i ohledně sepsání zásob, které dle § 10 téhož nař. nařídil politický okresní úřad. Názor tento dlužno považovati za správný, a není tomu na překážku ani § 10 min. nař. ze dne 26. března 1915 čís. 75 ř. z., jehož se, jak shora již zmíněno, dovolává zmateční stížnost. Nařízení toto nemluví o žádných jiných soupisech než o těch, které dle § 10 může k účelům úpravy spotřeby naříditi zemský politický úřad, a tu uznána byla toho potřeba připomenouti, že se i na tyto nově zavedené soupisy vztahují trestní ustanovení tehdy platného cís. nař. ze dne 21. února 1915, čís. 41 ř. z. Naprosto nemělo tím ale býti řečeno, že se ustanovení ta vztahují pouze na tyto soupisy, jak nesprávně dovoditi snaží se zmateční stížnost. Navazujíc konečně na zodpovídání se obžalovaných, dle něhož zatajili zásoby k tomu cíli, by bylo možno poskytovati z nich dělníkům na statku zaměstnaným »přilepšení«, hájí zmateční stížnost názor, že se ustanovení § 3 čís. 1 a) nař. také na ono »přilepšení« dělníků, a to i takových, kteří jsou zaměstnáni jen přechodně, vztahuje tehdy, je-li tento způsob jich odměny v místě obvyklým a nutným k zjednání pracovních sil. Zmateční stížnost mluvíc v této části svých vývodů důsledně o přestupku dle § 32 č. 2 nař., který ale má za předmět úmyslné poškození, zničení, odstranění a nedovolená zpracování, skrmení nebo zcizení zabavených zásob, pustila tím vlastně se zřetele, že stěžovatel uznán byl vinným úmyslným zatajením zásob dle § 32 č. 1 nař. Jinak možno především poukázati na rozhodovací důvody rozsudku, které stejnou námitku uvádějí na pravou míru v ten smysl, že rozděliti výnos žní je výhradně věcí úřadu, jemuž se ale možnost zjednati si přesný přehled výsledků žní (zásob) a předsevzíti dle toho jich spravedlivé rozdělení poskytuje pouze tím, když mu povinní oznámí veškeré své zásoby, obžalovaný však že svým počínáním úřadu naprosto znemožnil úkol ten splniti. K tomu stačí jen ještě podotknouti, že, kdežto čís. 2 § 32 nař. se vztahuje pouze na zásoby zabavené, čís. 3 téhož § pak na obilí nebo luštěniny, přenechané nebo nabyté na osev, § 1 mluví o zásobách vůbec, tak že i z tohoto srovnání vychází na jevo, že oznamovati jest všechny zásoby bez rozdílu.

Citace:

Čís. 264. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 364-366.