Authors:
= Váž. civ., 11 (1929), sv. 1
PDF

Čís. 8708.


Na základě rozsudku, jímž byl dlužník uznán povinným provésti na budovách opravy, a na základě usnesení, jímž byl vymáhající věřitel zmocněn, by na účet dlužníka provedl opravy, nemůže vymáhající věřitel vésti exekuci k vydobytí nákladů na opravy.
(Rozh. ze dne 14. února 1929, R I 13/29.)
Rozsudkem ze dne 26. března 1927 byl dlužník uznán povinným provésti na budovách statku vymáhajícího věřitele opravy. Usnesením ze dne 6. listopadu 1927 byl vymáhající věřitel podle § 353 ex. ř. zmocněn, by na účet povinného provedl opravy, к nimž byl povinný odsouzen. Návrhu vymáhajícího věřitele, by mu byla na základě rozsudku ze dne 26. března 1927 a 6. listopadu 1927 povolena exekuce k vydobytí 10378 Kč jako části nákladů na opravy, soud prvé stolice vyhověl. Rekursní soud exekuční návrh zamítl,
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rozsudkem ze dne 26. března 1927, o nějž se jako o exekuční titul opírá návrh dovolacího rekurenta na povolení exekuce k vydobytí 10738 Kč, nebyl žalovaný Karel E. kromě útrat sporu odsouzen k placení dovolacímu rekurentu, zejména nebyl odsouzen k zaplacení vymáhaného peníze, nýbrž byl jen uznán povinným provésti na budovách statku propachtovaného dovolacímu rekurentu opravy v rozsudku blíže vyjmenované. Usnesením ze dne 6. listopadu 1927, na něž se dovolací rekurent jako na druhý, další exekuční titul pro návrh na exekuci pro řečený peníz odvolává, nebylo rovněž kromě útrat uloženo povinnému placení, nýbrž byl jen dovolací rekurent podle § 353 ex. ř. zmocněn, by na účet povinného provedl opravy, к nimž byl tento rozsudkem odsouzen. Od návrhu na složení zálohy podle § 353 druhý odstavec ex. ř. dovolací rekurent upustil a tak ani z důvodu zálohy není v usnesení Karlu E-ovi uloženo placení. Podle toho ani rozsudek ze dne 26, března 1927 ani usnesení ze dne 6. listopadu 1927 nedávají náležitého podkladu a titulu (§ 7 ex. ř.) pro exekuci co se týče částky 10738 Kč a rekursní soud právem z toho důvodu návrh dovolacího rekurenta na povolení exekuce pro tento peníz zamítl. Jest mylným názor dovolacího rekurenta, že tím, že v usnesení ze dne 6. listopadu 1927 byl zmocněn к provedení oprav podle dobrozdání znaleckého a že když znalec v dobrozdání vypočetl náklad na opravy na 55620 Kč, jest mu dán, pokud se týče že on má exekuční titul k vymáhání částky 10738 Kč jako části nákladů na opravy. V usnesení není 55620 Kč uvedeno a zejména není v něm Karlu E-ovi uloženo, aby tento peníz nebo nějakou část z něho, najmě částku 10738 Kč dovolacímu rekurentu zaplatil. Podle zmíněného usnesení za- vázal se povinný Karel E. podle pokračování v opravách příslušný náklad spláceti staviteli v týdenních splátkách a dovolací rekurent si vyhradil, kdyby povinný splátky nedodržoval a stavitel na něm zaplacení požadoval, exekučně nastupovati na povinného pro nezaplacené splátky na základě rozsudku ze dne 26. března 1927. Ani v tom, že splátky nebyly přesně stanoveny a dovolací rekurent si jen po případě vyhradil splátky dobývati, nelze spatřovati dostatečný titul (§ 7 ex. ř.) pro vymáhání částky 10738 Kč a mimo to, jak správně uvádí rekursní soud, scházel by též průkaz, že nastal případ, pro který si dovolací rekurent vyhradil exekuci.
Citace:
č. 8708. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 235-236.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).