NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7925.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní: * Z rozhodnutí gfř o náhradě stěhovacích výloh je podle § 151 odst. 1 plat. zák. přípustno odvolání k ústřednímu úřadu, t. j. k min. fin.
(Nález ze dne 3. května 1929 č. 16155/28.)
Prejudikatura: Boh. A. 7555/28 a 7743/29.
Věc: Josef Ř. v B. proti generálnímu finančnímu řiditelství v Bratislavě o náhradu stěhovacích výloh.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem gfř v Bratislavě ze 16. srpna 1927 byl st-l, berní řiditel, přeložen z B. do Br. , dalším výměrem z 26. srpna 1927 pak přeložen byl zase zpět z Br. do B. V cestovním účtu domáhal se st-l jednak náhrady jízdného za obě cesty, jednak diet za dobu, po kterou sloužil v Br., a konečně nábytečného ve smyslu dekr. dv. komory ze 3. září 1804 ve výši jednoměsíčního služného v obou případech obnosem á 2550 Kč. Výměrem gfř z 29. září 1927 nebylo st-l i nábytečné přiznáno, ježto podle usnesení min. rady z 27. července 1920 se na Slov. hradí pouze skutečné, doklady prokázané stěhovací výlohy, a st-l se s rodinou a zařízením do Br. nestěhoval.
V rekursu resp. rozkladu proti výměru tomu podaném namítal st-l, že pro stěhovací výlohy je směrodatným dekr. dv. komory z 3. září 1804, dále že st-l sice nábytek a svršky své manželky a dětí do Br. nepřestěhoval, ježto tam nenašel rodinného bytu, že však si svoje potřebné věci do Br. převezl. Nař. rozhodnutím nebylo rekursu tomuto vyhověno s tím odůvodněním, že podle rozhodnutí min. fin. z 11. března 1925 resp. podle bodu 2 D 2 usnesení min. rady z 27. července 1920 přísluší státním zaměstnancům na Slov. jen náhrada skutečných, doklady prokázaných stěhovacích výloh, že v usnesení tom o nábytečném se zmínka nečiní, a že dv. dekr. z r. 1804 na daný případ použiti nelze, poněvadž poměry stát. zaměstnanců na Slov. byly upraveny pozdějším usnesením min. rady z 27. července 1920. V důsledku toho prohlásil žal. úřad další námitku st-lovu, že svoje potřebné věci do Br. přenesl a že účtoval dvojměsíční služné jen proto, že pro nedostatek bytů v Br. nemohl nábytek a svršky své manželky a dětí přestěhovati, za bezpředmětnou.
Žádosti st-lově, aby rekurs předložen byl na min. fin., nebylo nař. rozhodnutím vyhověno z toho důvodu, že v záležitostech úředníků fin. správy — pokud nejsou min. fin. zvláště vyhraženy — rozhoduje gfř pro Slov. na místo min. fin. s platností konečnou.
Maje rozhodovati o stížnosti musil nss v prvé řadě zkoumati otázku, zda nař. rozhodnutí vydáno bylo poslední přípustnou instancí správní. V daném případě šlo o náhradu nábytečného, které jest součástí náhrady stěhovacích výloh. Nss vyslovil již v nál. Boh. A. 7743/29 právní názor, že ke služ. příjmům ve smyslu § 151 plat. zák. náležejí i příjmy z titulu náhrady služ. výloh podle § 147 plat. zák. Ke služ. výlohám patří pak podle § 147 plat. zák. i náhrada výloh vzniklých při přeložení a stěhování. Podle § 151 plat. zák. může se státní zaměstnanec z rozhodnutí o úpravě služ. příjmů odvolati do 15 dnů k ústřednímu úřadu.
Gfř v Bratislavě není ústředním úřadem; proto měl rekurs st-lův do rozhodnutí gfř z 29. září 1927 býti předložen min. fin. Žal. úřad jednal tedy proti předpisu § 151 plat. zák., když o rekursu tom rozhodl sám, a nemůže za daného stavu práva poukazovati na to, že si min. fin. rozhodování o záležitostech tohoto druhu nevyhradilo.
Podle toho, co řečeno, není nař. rozhodnutí rozhodnutím konečným po rozumu § 5 zák. o ss, a stížnost proti němu na nss je vlastně nepřípustna. Poněvadž však žal. úřad sám straně další postup instanční znemožnil, bylo nař. rozhodnutí zrušiti na základě § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7925. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 713-714.