NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12442.

Došlo-li před válkou ke vnucené dražbě nemovitosti, při níž výměnek a služebnost bytu byly převzaty tehdejším vydražitelem se započtením na nejvyšší podání, trvala tato břemena dále a trvají po čas života oprávněného. Došlo-li nyní opět ke dražbě zatížené nemovitosti, při níž bylo podle dražebních podmínek právoplatně schválených služebnosti, výměnky a jiná věcná břemena převzíti jen se započtením na nejvyšší podání, nebylo závady, aby pro výměnek a služebnost bytu nebyl utvořen v novém řízení nový uhražovací kapitál, odpovídající změněným poměrům.
(Rozh. ze dne 11. března 1933, R I 183/33.)
Při vnucené dražbě nemovitostí roku 1910 byly výměnek a služebnost bytu převzaty tehdejším vydražitelem se započtením na nejvyšší podání. Podle dražebních podmínek v novém dražebním řízení roku 1932 měly býti služebnosti, výměnky a jiná věcná břemena převzata se započtením na nejvyšší podání. Rozvrhuje nejvyšší podání v této nové exekuční dražbě přikázal soud prvé stolice výměnkářce Marii D-ové pod pol. 6 k hotovému zaplacení na zadržených dávkách výměnkových celkem 637 Kč 40 h a pod pol. 7 na její výměnek a služebnost bytu celkem 40000 Kč, a to částkou 36458 Kč 18 h z prvé dílčí podstaty (vl. č. 23) a částkou 471 Kč 82 h z druhé podstaty (vl. č. 141), dále částkou 3070 Kč z uhražovacího kapitálu na týž výměnek a služebnost bytu ve věci exekuční T 287/10 již složeného s tím, že tento kapitál uložen bude na vinkulovaný složní list u Okresní hospodářské záložny a že vydražitel vložek čís. 23 a 141 a jeho právní nástupce budou bráti úroky z tohoto uhražovacího kapitálu a výměnkářce dle odst. IV. postupní smlouvy ze dne 5. prosince 1900 vybývati výměnek pokud se týče platiti rentu za byt podle odst. I. smlouvy ze dne 1. října 1913. Rekursní soud nevyhověl rekursu vymáhajícího věřitele. Důvody: Bylo-li podle dražebních podmínek právoplatně schválených stanoveno, že služebnosti, výměnky a jiná věcná břemena mají býti převzata jen se započtením na nejvyšší podání, platí to i o výměnku a o služebnosti bytu Marie D-ové, kterážto věcná břemena dražebním řízením provedeným pod E 287/10 nezanikla, naopak trvala a trvají za života Marie D-ové nadále a proto také v pozemkové knize nadále zůstala zapsána. V tomto směru podle dražebních podmínek nestala se v novém řízení dražebním žádná změna, takže vymáhající věřitelka i ostatní účastníci mlčky souhlasili s tím, by utvořen byl v novém řízení podle zákona (§§ 226 a 227 ex. ř.) nový uhražovací kapitál, arciť novým změněným poměrům valutárním odpovídající, neboť táž nemovitost byla roku 1910 vydražena za 8130 K, kdežto v novém řízení dražebním roku 1932 za 144000 Kč. Je proto spravedlivé a odpovídá i nynějším poměrům, by také hodnota výměnku byla přiměřeně zvýšena, neboť v řízení E 287/10 výměnek a služebnost bytu oceněny na 1983 K 40 h a 300 K, kteréž hodnotě nyní odpovídá ocenění výměnku a služebnosti bytu celkem na 40000 Kč. Názor stěžovatelů, že schválením dražebních podmínek nebyl dán souhlas k utvoření nového uhražovacího kapitálu za služebnosti a výměnky již zaniklé, pro které již uhražovací kapitál ve věci E 287/10 byl utvořen, není správný, neboť výměnek Marie D-ové (současně i její služebnost bytu pokud se týče renta za ni poskytovaná) nezanikl, ana Marie D-ová ještě žije a výměnek i služebnost bytu dosud vymazány nejsou a býti nemohou. Teprve úmrtím Marie D-ové mohlo by dojíti k jejich zániku, čímž teprve uhražovací kapitál byl by uvolněn pro věřitele na prázdno vyšlé. Proto také nesprávný je názor stížnosti, že na tato věcná břemena nemělo býti nic dále přikázáno ani na zadržené dávky výměnkové a že Marie D-ová uložením uhražovacího kapitálu ve věci E 287/10 byla jednou pro vždy již odbyta a že kromě úroků z tohoto kapitálu nemá jiného nároku. Tento stav souhlasí i se stavem pozemkové knihy, kde výměnek i služebnost bytu Marie D-ové dosud jsou zapsány, a nelze tedy tvrditi, že by jinak byla porušena důvěra v knihy pozemkové jako knihy veřejné, která byla směrodatnou při poskytování dalšího úvěru věřiteli následkem utvoření nového značného kapitálu uhražovacího. Na tom nic nemění ani okolnost poznamenaná v pozemkové knize, že uhražovací ka- pitál z nejvyššího podání přikázaný bude po svém uvolnění přikázán na úhradu pohledávek na prázdno vyšlých, ani okolnost, že nastala změna při služebnosti bydlení pro Marii D-ovou váznoucí dle odst. I.—IV. smlouvy ze dne 1. října 1913. Utvoření nového kapitálu uhražovacího bylo ostatně nutné již i s ohledem na nového vydražitele, jemuž se za vybývání dosud trvajícího výměnku (a služebnosti bytu) dostává přiměřené úhrady ve způsobu vyšších úroků z vyššího kapitálu uhražovacího po dobu, pokud tato břemena za života Marie D-ové budou trvati. Věřitelům na prázdno vyšlým neděje se při tom újma z toho důvodu, že jejich nárok na přikázání obnosů potřebných k utvoření nového uhražovacího kapitálu zůstává zachován, pokud úmrtím Marie D-ové se pro ně neuvolní uhražovací kapitál.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurent ani se nesnaží brojiti proti tomu, že se po názoru rekursního soudu věřitelům zatím na prázdno vyšlým neděje újma, nýbrž míní, že ohrožen je vydražitel, protože prý se mu ukládá větší břemeno než jak stanoveno bylo dražebními podmínkami a zákonem, a že zřízení uhražovacího kapitálu je také proto nepřípustné, že prý vydražitelé v žádné z obou exekučních věcí výměnek nebo služebnost bytu Marie D-ové nepřevzali, nýbrž že tato byla odkázána na úhradu z nejvyššího podání a na místo jejího výměnku a služebnosti že nastoupil uhražovací kapitál, jak bylo v pozemkové knize vyznačeno; že Marie D-ová byla odkázána jen na uhražovací kapitál ve věci E 287/10 a že tedy neměl býti v nové dražbě E 1595/31 zřizován nový uhražovací kapitál; nelze prý tvrditi, že v tomto řízení účastníci dali k tomu svůj souhlas, protože prý při rozvrhu podali odpor. Všecky tyto vývody stěžovatelky jsou liché a byly správně vyvráceny již nižšími soudy. Již v řízení E 287/10 převzal tehdejší vydražitel Josef Š. výměnek Marie D-ové se započtením na nejvyšší podání, jak plyne z dražebních podmínek. Protože pak výměnek v oné věci došel plné úhrady v rozvrhové podstatě, zůstalo právo Marie D-ové nedotčeno, nebylo také vymazáno, uhražovací kapitál a jeho osud neměl významu pro její nároky z tohoto práva, nýbrž úroky byly náhradou jenom vydražiteli za to, co výměnkářce in natura dále plnil na její nároky z výměnku a služebnosti a to tak dlouho, pokud své závazky plnil. Je proto zcela liché, má-li dovolací stěžovatelka za to, že Marie D-ová byla odkázána na uhražovací kapitál a že by se snad byla měla uspokojiti jenom jeho úroky. Výměnek a služebnost trvaly nedotčeny a bylo k nim přihlížeti také v nové dražbě. Také tu předcházelo právo Marie D-ové dalším knihovním věřitelům, vůči nim musilo tedy zůstati dražbou nedotčeno. Jiná byla otázka, jak bylo s vydražitelem. Pro jeho nároky i práva rozhodné byly dražební podmínky. V nich pak bylo právoplatně — bez jakéhokoli odporu se strany účastníků — stanoveno, že bez započtení do nejvyššího podání nepřebírá žádných služebností, výměnků nebo věcných břemen, nýbrž že tyto přebírá jenom pokud naleznou úhradu v rozdělované podstatě. O výměnku a služebnosti Marie D-ové nebylo tam nic výslovně řečeno. Vydražitel směl se tedy spolehnouti na dražební podmínky.
Civilní rozhodnutí XV. 23 které byly lex contractus a podle toho mohl se také říditi, čině nejvyšší podání. Kdyby bylo bývalo v dražebních podmínkách, že převezme výměnek a služebnost Marie D-ové za úroky ze starého uhražovacího kapitálu, byl by se podle toho zařídil a bylo by se to projevilo ve výši jeho podání. Správně poznamenává rekursní soud, že to byly zájmy vydražitelovy, jež se zřetelem k obsahu dražebních podmínek nutně vyžadovaly zřízení nového kapitálu, který by odpovídal nynějším poměrům a nynější hodnotě převzatého plnění a není tedy, jak míní rekurentka, tímto opatřením poškozen, nehledě k tomu, že by v tom případě bylo bývalo jeho věcí, by si stěžoval, což však se nestalo. Zda účastníci dali k tomuto opatření nebo k takovému výkladu dražebních podmínek souhlas, je zcela nerozhodné, když dražební podmínky vešly v moc práva a byly základem dražby.

Citace:

Čís. 12258.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 32-33.