NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Č. 11138.

Občanství státní. — Řízení před nss-em: * Dědic není jen z důvodu této své vlastnosti legitimován stěžovati si k nss-u do rozhodnutí úřadu, kterým bylo vysloveno, že zůstavitel nebyl čsl. státním občanem.
(Nález ze dne 14. března 1934 č. 17537/31.) — Č. 11138 —
Věc: Gustav A. v O. proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Jednaje o podání st-lově z 26. listopadu 1928, týkajícím se průkazu o čsl. státním občanství Dra Františka P. a jeho manželky Klotildy, rozhodl zem. úřad v Praze z moci úřední výnosem z 21. srpna 1930, že MUDr. František P. a jeho choť Klotilda v čas jejich smrti nebyli čsl. státními občany a že tudíž žádané pro ně osvědčení o čsl. státním občanství nemohlo býti býv. osp-ou v Litoměřicích vydáno, a to z těchto důvodů: a) Podle § 1 odst. 1 zák. č. 236/1920 Sb. jest nutným předpokladem státního občanství republiky Čsl. domovské právo v některé obci na území Čsl. republiky od 1. ledna 1910, kterážto podmínka v daném případě splněna není; b) § 9 téhož zák. předpokládá pak platně nabyté domovské právo v době od 1. ledna 1910 do 28. října 1918, kterýžto předpoklad rovněž není dán. Pokud pak se žadatel dovolává přijetí shora jmenovaných do domovského svazku obce Litoměřic, dlužno poukázati k tomu, že výkon usnesení obecního zastupitelstva v Litoměřicích z 27. listopadu 1918, jímž byli nezákonně přijati jako cizozemci do domovského svazku této obce, byl v základě § 102 obec. zříz. čes. zakázán pravoplatným výměrem býv. osp-é v Litoměřicích z 21. března 1928.
V odvolání namítal st-l, že výměr osp-é v Litoměřicích z 21. března 1928, kterým byl nařízen výmaz Dra Frant. P. a jeho manželky ze seznamu příslušníků města Litoměřic, byl vydán teprve mnoho roků po smrti jmenovaných příslušníků, nikdy jim nemohl býti doručen a nemohl tedy vůči nim nabýti právní moci. Než nehledíc k tomu, dlužno přes to po rozumu § 9 zák. č. 236/1920 Sb. pozírati na Dra Frant. P. a jeho manželku až do jejich smrti jako na čsl. státní příslušníky, ježto náležejí do skupiny osob v paragrafu tom uvedených. Úzký výklad ustanovení § 9 zák. č. 236/1920 Sb., podle něhož toto ustanovení předpokládá domovské právo platně nabyté v době od 1. ledna 1910 do 28. října 1918, není nikterak odůvodněn, neboť ustanovení § 9 cit. zák. se vztahuje na osoby, které nabyly domovského práva tam stanoveného v době od 1. ledna 1910 až do 16. července 1920.
Min. vnitra nevyhovělo nař. výnosem odvolání st-lovu z důvodů rozhodnutí zem. úřadu.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 2 zák. o ss může býti st-lem jen ten, kdo tvrdí, že mu bylo protizákonným rozhodnutím neb opatřením správního úřadu v jeho právech ublíženo. Jest na tomto tribunálu, aby z povinnosti úřední zkoumal, je-li tu tento předpoklad splněn.
Nař. rozhodnutím bylo v cestě instanční z moci úřední vysloveno, že Dr. P. a jeho choť nebyli v čas úmrtí čsl. státními občany a že tudíž žádané pro ně osvědčení o čsl. státním občanství nemohlo býti vydáno. Bylo tedy nař. výnosem v podstatě rozhodnuto toliko o otázce, byli-li Dr. P. a jeho manželka čsl. státními občany čili nic. St-l také v tom smyslu chápe nař. rozhodnutí a nechávaje proto dodatek výnosu o osvědčení — důsledek to toliko zmíněného rozhodnutí — bez povšimnutí, brojí pouze proti výroku žal. úřadu, že Dr. P. a jeho manželka nebyli v čas svého úmrtí čsl. státními občany, snaže se dovoditi pravý opak. Jest tedy na sporu toliko čsl. státní občanství Dra Frant. P. a jeho manželky.
Státní občanství jest právní svazek spojující občana se státem, jehož svrchované moci jest podroben. Osoba taková, jsouc pak členem státního svazku, jest účastna všech výhod a práv, jež stát svým občanům zaručuje.
Aby mohl býti st-l legitimován ke stížnosti proti rozhodnutí, jednajícímu o státním občanství Dra P. po rozumu § 2 zák. o ss, musil by alespoň tvrditi, že jest tu určitý přímý vztah mezi státním občanstvím Dra P. a jeho vlastním státním občanstvím a že pro tento vztah porušeno bylo nař. rozhodnutím i právo na jeho vlastní státní občanství. Musil by tedy tvrditi, že rozhodnutím o státním občanství Dra P. byl sám dotčen ve svém státním občanství. Toho však st-l ani slovem nečiní, jmenovitě nenamítá, že by byl sám osobou, která by ex lege sledovala Dra P. v jeho státním občanství. Jest sice pravda, že st-l má — jak tvrdí — určitý finanční zájem na tom, aby Dr. P. byl čsl. státním občanem, než pouhý takový zájem podle toho, co právě dovozeno, nestačí.
Bylo proto stížnost podle § 2 zák. o ss zamítnouti jako bezdůvodnou, poněvadž nař. rozhodnutím nebylo porušeno subj. právo st-lovo.

Citace:

č. 11138. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 637-639.