NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3980.

Úrazové pojišťování: Kterak jest postupovati při zařazení do nebezpečenských tříd u podniku smíšeného.
(Nález ze dne 4. října 1924 č 16909).
Věc: Obchodní firma Eduard R. v Č. proti ministerstvu sociální péče o úrazové pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl v pořadí instancí potvrzen výměr zemské úřadovny pro dělnické pojištění na Slovensku v Bratislavě z 30. ledna 1923, jímž podnik »Kácení dřeva a doprava« Eduarda R. v Č. uznán byl za podnik úrazovému pojištění podléhající a zařazen podle nař. ze 4. července 1922 č. 200 Sb. dle titulu č. 397 a do nebezpečenské třídy XII a nebezpečenského procenta 87 stanoveného min. nařízením ze 6. července 1914 č. 143 ř. z.
Rozhodnutí toto odůvodněno takto: »Není nijak odůvodněno, aby podnik st-le byl rozlišován v »kácení dříví a výrobu šindele«, tedy aby pro každý z těchto podniků byla předepsána zvláštní nebezpečenská třída, ježto by to předpokládalo, že pro každý z těchto podniků se vedou podnikatelem zvláštní mzdové záznamy. Tomu však tak není a podnik byl jako jednotný přihlášen. Podnik st-lův bylo možno a nutno zařaditi jedině do nebezpečenské třídy výměrem zemské úřadovny stanovené«.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost nepopírá, že by podnik stěžující si firmy nepodléhal vůbec pojistné povinnosti úrazové, nýbrž brojí pouze proti zařaděni jeho do určité nebezpečenské třídy.
Žal. úřad odmítl v tomto směru žádost stěžující si firmy učiněnou v odvolání proti rozhodnutí I. stolice, aby pro kácení dříví a pro výrobu šindele byla stanovena zvláštní nebezpečenská třída, z důvodu, že by to předpokládalo, že pro každý z těchto podniků se vedou podnikatelem zvláštní mzdové záznamy, že však tomu tak není. Jest tudíž mezi stranami souhlas jednak o tom, že tu jsou 2 dílčí závody zřetelně od sebe rozeznatelné, jednak že v dílčích závodech těchto se nevedou oddělené zápisy mezdní. Tuto skutkovou podstatu musil tudíž i nss položiti za základ svému rozhodnutí podle § 6 zák. o ss. Posléze uvedená okolnost, že v jednotlivých dílčích závodech podniku se nevedou oddělené zápisky mezdní, jest však pro zařaďování podniků úrazovému pojišťování podrobených do nebezpečenských tříd podle nař. býv. min. vnitra ze 6. července 1914 č. 143 ř. z. významu rozhodujícího. Neboť podle § 3 cit. nař. jen za této podmínky lze jednotlivé dílčí závody podniku, pro nějž se zřetelem k jeho složení v celku není vhodného titulu v roztřiďování nebezpečenských tříd, samostatně do podnikového katastru pojmouti a zařaditi.
V opaku k tomuto předpisu ustanovuje § 4 cit. nař., že, jestliže není podmínek v předešlém paragrafu uvedených, a nemohou-li proto jednotlivé díly složeného podniku odděleně býti zařaděny, že s podnikem takovým naloženo býti má jako se »smíšeným podnikem« podle předpisu § 7 cit. nař. Z porovnání těchto předpisů se však podává, že žal. úřad ve svém rozhodnutí, jemuž položil výslovně za základ skutkovou podstatu, že podnik stěžující si firmy se skládá ze dvou dílčích závodů, pro něž se nevedou oddělené zápisky mezdní, vycházel z nesprávného právního posouzení věci, když závod prohlásil za podnik jednotný, místo aby spornou záležitost posoudil s hlediska cit. §§ 4 a 7 cit. min. nař.

Citace:

č. 3980. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 521-522.