NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Č. 4924
.
Obecní dávky: O promlčení obecní dávky z motorických dopravních vozidel.
(Nález ze dne 21. září 1925 č. 14013.)
Věc: Dr. Robert A. v M. proti moravskému zemskému výboru o dávku z motorických dopravních vozidel.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li byl představenstvem města M. ze léta 1923 a 1924 předepsán doplatek na obecní dávce z držení motorických dopravních prostředků ve výši 3600 K, poněvadž dávka byla v letech 1923 a 1924 omylem vyměřena toliko za 20 HP, kdežto vozidlo má 30 HP. Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
Stížnost vytýká, že dodatečný předpis dávky nemohl býti uskutečněn, poněvadž dávka byla za obě léta pravoplatně předepsána a novému předpisu brání ustanovení §u 10 pravidel o vybírání dávky.
V § 10 pravidel o vybírání obecní dávky z držení motorických dopravních prostředků v M. schválených výnosem mor. zv-u z 26. října 1922 se stanoví, že dávka se platí předem ve dvou pololetních lhůtách, nejdéle do 14. ledna a 14. července, je-li dávka povolena na několik roků, může v tomto čase, není-li pro ten který rok posud předepsána, býti vybírána podle výměry roku předešlého s výhradou dodatečného súčtování.
Toto ustanovení pravidel pojednává tedy o splatnosti dávky již předepsané a o možnosti vybírati dávku provisorně podle výměru posledního roku s výhradou dodatečného předpisu, nepraví však nic o tom, zdali je přípustno vyměřiti dávku dodatečně, byl-li již ohledně určitých období vydán pravoplatný platební rozkaz. Nelze proto v tomto ústanovení pravidel nalézti překážky, která by bránila vydati dodatečně nový předpis dávkový, jímž se původní, třeba pravoplatný platební rozkaz opravuje.
Tuto otázku upravuje ustanovení § 12 prav., podle něhož o promlčení dávky platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých. O promlčení daní přímých pojednává zákon z 18. března 1878 č. 31 ř. z., který v § 3 jedná o dodatečném vyměření a praví: »Právo vyměřiti částky, o které bylo následkem nesprávného vyměření dávky méně předepsáno, promlčuje se zpravidla ve dvou letech, při kolcích a poplatcích bezprostředně zapravených ve 3 letech po uplynutí správního roku, ve kterém dávka původně vyměřená se stala splatnou.«
Stížnost ovšem míní, že toto ustanovení neobsahuje závaznou normu, ježto promlčecí lhůta dvouletá platí jen »zpravidla«.
Leč uvedené ustanovení zákona nelze vyložiti jinak než, že pro promlčení přímých daní platí lhůta dvouletá, pokud není zvláštní normy, která by stanovila lhůtu jinou. Takové normy v daném případě není, neboť jak již uvedeno, pravidla poukazují v příčinné promlčení prostě na ustanovení cit. zákona.
Dodatečné vyměření dávky, jímž se původní nesprávný předpis dávkový v neprospěch poplatníka opravuje, má tedy zákonnou oporu v ustanovení § 12 pravidel v souvislosti s cit. ustanovením zákona z 1878. Že lhůta tímto zákonem stanovená byla již uplynula, když dodatečný předpis byl vydán, stížnost netvrdí. Žal. úřad právem tedy zamítl odvolání st-lovo, v němž tento bránil se poukazem na právní moc původního platebního rozkazu.

Citace:

č. 1222. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 661-664.