NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3811.

Školství. — Řízení před nss-em:* Místní obec, která není zvláštním školním okresem, není legitimována stěžovati si proti opatření školského úřadu, jímž se podle zák. č. 295/1920 slučují národní školy a upravují školní obvody místní školní obce.
(Nález ze dne 25. června 1924 č. 9959).
Věc: Městská obec Ž. (adv. Dr. Ambrož Jánka z Žatce) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zrušení jednoho z městských školních obvodů a přikázání školních dětí ostatním školním obvodům.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Předseda zšr-y v Praze rozhodl výnosem z 25. února 1922, že podle zák. z 9. dubna 1920 č. 295 Sb. upravuje obvody německých obecných škol v Ž. tímto způsobem: - - -
Proti tomuto rozhodnutí podaly rekurs míst. škol. rada v Ž. a obec Ž. Žal. úřad provedl interně různá šetření, která uznal za potřebná a zamítl pak nař. rozhodnutím rekursy jakožto bezdůvodné. - - -
Rozhoduje o stížnosti městské obce Ž., která co do merita dovozuje, že nař. opatřením dotčeny byly zájmy účelného vychovávání žactva národních škol v Ž., musil nss nejprv z úřední moci zkoumati st-lčinu legitimaci po rozumu § 2 zák. o ss., t. j. zdali nárok, jehož porušení st-lka tvrdí, jest skutečně jejím právním nárokem čili nic. Po té stránce, totiž pokud jde o zastupování zájmů, týkajících se zdárného vychovávání dětí na školách národních, jest směrodatným tento stav zákonodárství:
Předpis § 10 zák. z 25. května 1868 č. 48 ř. z. vytyčuje zásadu, že k spravování záležitostí vychovatelských, zejména i škol národních, i k dohlížení k nim zříditi sluší v každé zemi pro každou školní obec místní školní radu; její uvedení ve skutek bylo pak v Čechách provedeno zákonem z 19. února 1870 č. 22 z. z. (zejména §em 9). Dále podle § 1 zák. z 24. února 1873 č. 17 z. z. o místní a okresní dohlídce ke školám bylo předepsáno, aby v každé školní obci byla zřízena místní škol. rada za příčinou dohledu k národnímu školství; podle § 5 tohoto zák. zasedají v mšr-ě též zastupitelé obce místní.
Tím jest však veškerá, byť i jen nepřímá ingerence místní obce na správu vychovatelských záležitostí školy vyčerpána, neboť pravomoc k zastupování zájmů školských školní obce byla ex professo podle §§ 11 a násl. tohoto zák. přiznána výhradně mšr-ě s úplným vyloučením jakékoliv přímé ingerence zastupitelského orgánu obce místní. K zákonnému zastupování nějakých — ať jakýchkoliv — zájmů školní obce nebyla v žádném případu přiznána pravomoc zastupitelskému orgánu obce místní, a to ani zákony školskými, ani nějakou positivní normou zákonů, týkajících se úpravy místní samosprávy (také nikoli §em 28 č. 10. česk. ob. zříz.), nehledíc k případu — o nějž tu neběží —, že za určitých podmínek města o sobě činí vlastní okres školní (§§ 10, 22 a 27 posléze cit. zák.). Jediné pokud jde o věcný náklad na školy národní (§§ 1,2 a násl. zák. z 24. února 1873 č. 16 česk. z. z.) a pokud by výjimečně místní obec jakožto taková byla přidržována k určitým příspěvkům (§§ 10—14 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. ve znění zák. z 11. září 1880 č. 85 česk. z. z.) na uvedený věcný náklad, jest jí výslovně — na rozdíl od ostatního stavu — přiznáno právo strany, zejména pak i právo rekursu k vyšším úřadům školským, arciť ni- koli s hlediska zájmů veřejného vyučování, nýbrž jen s hlediska finančních zájmů vlastního hospodaření. Tento právní stav nedoznal, pokud jde o otázku tuto spornou, změny ani novějšími předpisy, zejména zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. (§§ 37, 17,18, 25, zejména 2. odst. § 38) a vl. nař. ze 6. listopadu 1920 č. 605 Sb. (§§ 2 a 10), i jest k uplatňování subjektivního práva způsobu, o nějž tuto běží, povolána místní školní rada, a to vý1učně, neboť není ani předpisu, jenž by toto uplatňování vyhrazoval snad paralelně s ní i zastupitelstvu místní obce. Tento právní stav ovšem nemůže býti na závadu tomu, aby přes to místní obec i v řízení, v němž jí nepřísluší postavení strany, byla brána na potaz ve vlastnosti jakéhos důvěrníka.
Uplatňuje-li tedy stížnost místní obce Ž., že není ani jediného podstatného důvodu věcného, jenž by naříkanou úpravu obvodů škol, resp. jejich redukci ospravedlňoval, dovozujíc, že zmenšení počtu žactva jest toliko přechodné, že opatření má škodlivý následek pro zdraví žactva, ježto třídy budou nemírně frekventovány, a pro žáky z některých částí města bude docházka příliš dalekou, vše to na újmu učebního výsledku, uplatňuje tím nikoli subjektivní právo svoje, nýbrž subjektivní právo školní obce, pokud se týče školy, resp. jejich zastupitelského orgánu, míst. škol. rady, pročež slušelo stížnost odmítnouti po rozumu § 2 zák. o ss jakožto nepřípustnou, aniž mohl nss vzíti ji věcně na přetřes. Stejně, pokud by snad stěžující si obec mínila vystupovati na ochranu nějakých práv svých občanů, nebylo by lze uznati její legitimace, poněvadž jí žádná norma takového zastupitelského práva nedává, nehledíc ani k tomu, že by těmto jednotlivcům proti organisačnímu aktu daného způsobu právo stížnosti nepříslušelo.

Citace:

č. 3811. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 209-211.