Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3401.


V řízení o žalobě na rozluku manželství jest soud povinen vyšetřovati z úřadu pouze důvod rozluky, nikoliv však též zavinění toho kterého manžela na rozluce.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1924, Rv I 425/23.) Dovolání manžela ve sporu o rozluku manželství Nejvyšší soud nevyhověl mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolání žalobcovo směřuje toliko do výroku, že vinu na rozvratu
manželství nesou obě strany, a domáhá se změny rozsudku odvolacího v ten rozum, že na rozvratu má vinu pouze strana žalovaná. Především jest čeliti názoru dovolatele, že posouzení otázky zavinění stran na rozluce (na důvodu rozluky) jest věcí, jíž jest vyšetřiti z povinnosti úřední. Názor ten jest nesprávný. Zákon (min. nařízení ze dne 9. prosince 1897 čís. 283 ř. zák. § 11) ukládá soudu toliko povinnost, by v rozsudku uznal také, který z manželů má vinu na rozluce, povinnost soudu vyšetřovati z moci úřední vztahuje se však toliko na důvod rozluky, nikoli na otázku zavinění toho neb onoho z manželů; v otázce
té zásada vyhledávací neplatí, jest proto v otázce té postupovati podle všeobecných pravidel civilního řádu soudního (srovnej rozhodnutí tohoto soudu ve sbírce Vážný čís. 1626). Důsledkem toho nemohou dojíti povšimnutí vývody dovolání, jimiž se dovolatel snaží docíliti přezkoumání zjištění stolic nižších po stránce hodnocení důkazů, třeba se tak dělo pod rouškou dovolacího důvodu § u 503 čís. 3 c. ř. s.
Citace:
č. 3401. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 90-91.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).