Čís. 6972.

Válečné půjčky.
Bylo-li umluveno při uzavření zápůjčky na lombard válečných půjček, že splatnost zápůjčky má nastati teprve po vyplacení válečných půjček, nastala splatnost, jakmile bylo vzhledem k zákonu ze dne 30. září 1924, čís. 216 sb. z. a n., jisto, že válečná půjčka nebude vyplacena.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1927, Rv I 69/27.)
Žalobě banky o zaplacení zápůjčky, uzavřené na lombard válečných půjček, oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolatel se ve sporu bránil proti nároku žalobnímu v podstatě způsobem trojím: jednak námitkou, že jeho osobní závazek za vrácení zápůjčky byl úmluvou vyloučen a že za dluh ze zápůjčky měla ručiti jen zástava, jednak námitkou, že odpůrkyně neuposlechla jeho příkazu, by úpisy válečných půjček prodala, konečně, že splatnost zápůjčky měla nastati teprve po vyplacení válečných půjček. Prvé dvě námitky jsou liché a plyne jejich lichost ze zjištění procesního soudu, dle něhož nedošlo ani k smlouvě o vyloučení osobního ručení ani k udělení příkazu, by úpisy válečných půjček byly prodány. Vzhledem k předpisům zákona ze dne 30. září 1924, čís. 216 sb. z. a n. nemůže však obstáti ani námitka poslední, třebaže napadený rozsudek v tomto směru vychází ze zjištění, že k úmluvě, jak ji odvolatel tvrdí, mezi ním a odpůrkyní došlo. Zákonem tímto byla otázka válečných půjček rozřešena úplně a konečně v ten rozum, že válečné půjčky osobám se jměním přes 25000 Kč zaplaceny nebudou a netřeba vyčkávati jich výplatu a splatnost zápůjčky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s. shledává dovolatel jedině v posouzení prokázané skutečnosti, že podle úmluvy měla býti sporná lombardní zápůjčka splatná teprve po vyplacení válečné půjčky. Z této úmluvy dovozuje předčasnost žaloby. Odvolací soud posoudil však věc správně po právní stránce. Především je přihlédnouti k tomu. že zažalovány jsou lombardní zápůjčky dané za příčinou úpisu jak třetí tak i osmé válečné půjčky, ze skutkového zjištění pak vyplývá, že zmíněná úmluva stala se za příležitosti úpisu jen třetí válečné půjčky. Co do sporné lombardní — Čís. 6973 —
621
zápůjčky vykládá žalovaný i v dovolání věc aspoň nepřímo tak, že splatnost její měla nastati dnem splatnosti této válečné půjčky, t. j. dne 1. října 1920. Ale tak nelze rozuměti úmluvě, o kterou žalovaný opírá svůj názor. Odvolací soud postřehl správně rozdíl mezi zjištěním soudu prvé stolice, že splatnost dluhu neměla nastati před vyplacením válečných půjček (bevor nicht die Kriegsanleihen eingelöst werden), a závěrem, jejž týž soud učinil z uvedeného skutkového zjištění, že dluh nebude moci býti požadován před splatností válečných půjček (bis die Kriegsanleihepapiere selbst fällig sind). Žalovaný snaží se využiti tohoto odchylného závěru ve svůj prospěch. Úmysl stran nesměřoval však k tomu, by splatnost zápůjčky nastala teprve dnem 1. října 1930. Strany nepomýšlely na toto datum, nýbrž na skutečné splacení dluhopisů. To jest patrno ze skutkového přednesu žalovaného v odpovědi na žalobu, podle něhož splatnost zápůjčky byla odsunuta až do vyplacení válečné půjčky z toho důvodu, by žalovaný mohl si tím opatřiti potřebné peníze (Einlösung der Kriegsanleihen). O to šlo stranám, a to potvrdil i svědek Jindřich U., jenž mluvil opět jen o splacení a ne době splatnosti válečné půjčky. Odvolací soud dovodil z toho správně, že splatnost zápůjčky nastala hned, jakmile bylo jisto, že k splacení válečných půjček vůbec nedojde, což se stalo důsledkem zákona čís. 216/24 uplynutím lhůt stanovených na jeho základě. Tím je také dostatečně vysvětlena příslušná část důvodů napadeného rozsudku, z níž snaží se dovolatel vyvoditi odlišný smysl. Odvolací soud vyslovil tím jen tolik, že pohledávka stala se splatnou hned, jakmile jest jisto, že nedojde k očekávané výplatě.

Citace:

Čís. 6972. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 646-647.