Čís. 8931.

Žaloba o uznání nemanželského otcovství.
Posouzení nesouhlasu poručníka s provedením zkoušky krve dítěte.
(Rozh. ze dne 2. května 1929, Rv II 714/28.)
Žalobě o uznání nemanželského otcovství a o placení výživného bylo oběma nižšími soudy vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel poukazuje na vývody svého odvolání o tom, že poručník odepřel dáti svolení, by žalujícímu dítěti byla odebrána krev k provedení nabídnutého důkazu její zkouškou, a tvrdí, že již z toho důvodu měla býti žaloba zamítnuta. V odvolání vysvětlil své stanovisko obšírněji a uvedl, že poručník zmařil provedení tohoto důkazu na jeho škodu a že tato okolnost měla býti oceněna na škodu žalobkyně a že důkaz měl býti považován za provedený. Patrně mínil, že mělo býti považováno za dokázáno, že není otcem žalujícího dítěte. Proto prý měla býti žaloba zamítnuta. Pravdu měl žalovaný v tom, když vytýkal, že první soud nezaujal v rozsudku stanovisko k tomuto odporu poručníkovu. Soud má vydati rozsudek na základě ústního líčení, tudíž na základě celého líčení — Čís. 8932 —
605
(§ 414 с. ř. s.). Odpor poručníkův měl býti uvážen jako kterákoli jiná přednesená skutečnost a mělo býti v rozsudku vysloveno, jaký význam pro rozhodnutí jí soud přikládá. Pouhý poukaz na to, že důkaz byl neproveditelný pro poručníkův odpor, nestačil. Ale odvolací soud napravil tuto vadu, uznav, že poručník svůj nesouhlas dostatečně odůvodnil a je patrno, že proto nevyvodil z tohoto nesouhlasu nepříznivé důsledky pro žalující dítě; hodnotil tudíž poručníkův odpor a toto hodnocení nelze již napadati v dovolacím řízení. Otázku, zda poručenský soud mohl, či zda nemohl schváliti poručníkovo rozhodnutí, nebo dáti mu příkaz, by ke krevní zkoušce svolil, není potřeba v tomto případě řešiti proto, že k takovému rozhodování poručenského soudu nebyl v první stolici dán podnět. Považoval-li žalovaný za záhodno, by se to stalo, mohl k tomu dáti podnět buď při jednání dne 1. června 1928, kdy poručník po prvé odepřel svolení, nebo dne 15. června 1928, kdy opakoval odepření.

Citace:

č. 8931. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 628-629.