Authors:
= Boh. adm., 2 (1920)
PDF

Č. 474.


Právo volební do obcí: K posouzení otázky bydliště zřízencův ústavu pro choromyslné.
(Nález ze dne 24. června 1920 č. 5857.)
Prejudikatura: Nález ze dne 22. října 1919 č. 5207, sbírky č. 216. Věc: Štěpán Eigenberger v Dobřanech (adv. Dr. Artur Bloch z Prahy) proti volební komisi při okresní správě politické ve Stříbře stran práva voličského.
Výrok: Naříkané rozhodnutí stran Ondřeje P., Barbory P., Matěje R., Jana S., Josefa S., Václava S., Františka Š., Josefa Š., Matěje a Pavla Š., Josefa Š., Josefa T., Josefa V., Kateřiny L., Anny M., Kateřiny M., Marie M., Rozalie K., Terezie a Barbory K., Marie K., Marie J., Kateřiny J., Fi1omeny H., Josefy H., Josefy H., Terezie F., Fi1omeny F., Filomeny F., Kateřiny F., Boženy D., Kateřiny B., Filomeny B. a Barbory B. zrušují se pro vady řízení.
Důvody: Místní volební komise v Dobřanech nevyhověla námitkám stěžovatele proti voličským seznamům pro volby do obecního zastuptelstva v Dobřanech, jimiž se domáhal škrtnutí 34 zřízenců ústavu pro choromyslné v Dobřanech proto, že tito voličové jsou sice ve službě v zemském ústavu pro choromyslné v Dobřanech, tam však nebydlí, nýbrž mají bydliště v různých obcích mimo Dobřany.
Stížnosti do usnesení místní volební komise stěžovatelem podané tvrdily, že reklamovaní ztráví týdně 48 hodin v ústavu pro choromyslné v Dobřanech, ostatních 120 hodin pak v obcích, v nichž oni a rodiny jejich mají byty a své řádné bydliště. Místo služby a místo, kde bydlí, nelze pokládati za dvě bydliště.
Četnictvem bylo vyšetřeno, že osoby reklamované vesměs bydlejí a stravovány jsou v ústavu pro choromyslné v Dobřanech a odtamtud navštěvují občas rodinu svoji bydlící mimo Dobřany.
Provedši toto šetření zamítla komise při okresní správě politické ve Stříbře naříkanými rozhodnutími stížnosti stěžovatelem podané z důvodu, že reklamovaní jsou pro určitou dobu, zákonem pro nabytí práva volebního předepsanou, v zemském ústavu pro choromyslné v Dobřanech zaměstnáni a tam také bydlí. Námitka, že nutno onu obec, kde bydlí rodina zaměstnancova, pokládati za jeho jediné bydliště, byla zamítnuta jako bezdůvodná.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost k nejvyššímu správnímu soudu podaná, o které tento soud uvažoval takto: Jde o zodpovědění otázky, kde stěžovatelé, ošetřovatelé a ošetřovatelky ústavu pro choromyslné v Dobřanech, mají své bydliště ve smyslu § 1 řádu volení v obcích ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n., zda v ústavě, v jehož službách jsou, či v obcích, kde mají své byty jejich rodiny.
Pokud jde o osoby, které jsou v poměru čeledním, nebylo by pochybnosti, že osoby ty mají bydliště v místě své služby, sdílejíce bydliště zaměstnavatelovo, jak to lze dovozovati z § 16 čel. řádu ze dne 7. dubna 1866 č. 11 z. z. čes.
Pokud však jde o zaměstnance jiného druhu, záleží jednak na tom, zda mají zabezpečenou možnost, aby svou potřebu bydlení ukojili v ústavě samém, jednak na tom, zdali je patrno, že byt ústavní vskutku také zvolili za místo svého stálého pobytu. Předpoklad prvý byl by splněn, kdyby bylo zjištěno, že ošetřovatelskému personálu v ústavu pro choromyslné v Dobřanech jsou přikázány takové místnosti, kterými může disponovati, nechť jest ve službě či mimo službu. Místnosti však, které slouží pouze k tomu, aby v nich ošetřovatelé a ošetřovatelky konali službu a meškali jen po dobu svých výkonů služebních, lze považovati toliko za ubikaci potřebnou k výkonu služby, nikoli však za bydliště v technickém smyslu slova, jak je na mysli má zákon volební.
Kromě zabezpečené možnosti používati místností ústavních jako bytu je však třeba, aby osoby ty možnosti této i mimo dobu služby vskutku požívaly, neboť jinak nebylo by lze zpravidla usuzovati, že mají úmysl z přikázaného jim bytu v ústavě učiniti středisko svého hospodářského života.
Bydliště takto založené by pak ovšem nepominulo, i kdyby osoby ty občas se z bytu vzdálily a odebraly se k návštěvě rodin svých mimo Dobřany meškajících.
Žalovaný úřad vzal za prokázáno, že jmenovaní zaměstnanci majíce v ústavu byty a stravu, mají tam své bydliště.
Nezjistil však, zdali osoby ty jsou k ústavu pro choromyslné v Dobřanech v poměru čeledním či v nějakém jiném poměru služebním, neboť údaje četnictva, že některé z uvedených osob jsou »prý« v poměru čeledním, neposkytuje již pro svou neurčitost dostatečné opory. Žalovaný úřad nezjistil dále, zdali zaměstnancům, kteří nejsou v poměru čeledním, jest zabezpečena možnost, aby v ústavě i mimo službu stále bydleli a zdali osoby ty možnosti oné skutečně používají. Zjištění těchto okolností jest však dle toho, co svrchu bylo pověděno, nezbytně zapotřebí, aby bylo lze rozřešiti spornou otázku bydliště.
Nejvyšší správní soud musil tudíž v této neúplnosti skutkové podstaty spatřovati podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo nutno naříkané rozhodnutí po rozumu odstavce 2 § 6 zákona o správním soudě zrušiti.
Citace:
č. 474. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 448-450.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).