NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 8203.

Ustanovení dvorského dekretu ze dne 15. června 1835, čís. 39 sb. z. s., nebylo dotčeno ve své platnosti třetí dílčí novelou k občanskému zákonu.
(Rozh. ze dne 21. července 1928, Rv I 725/28.)
Nemanželská matka Anna J-ová byla řadu let před porodem dítěte rozvedena se svým manželem Karlem J-em, jenž žil v cizině. Žalobě dítěte proti jinému muži o uznání otcovství a placení výživného procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud napadený — Čís. 8203 —
rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatel spatřuje odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci v tom, že prvý soud nechal při rozhodování sporu nepovšimnuta ustanovení §§ 138, 158, 159 a 159 a) obč. zák. a že neuznal za nutno zabývati se blíže skutečností, zda se opravdu Karel J. s Annou J-ovou nestýkal a zda jest skutečně nezvěstným. Odvolatel zastává názor, že je nutno, by než žalující děcko podá žalobu o uznání nemanželského otcovství, bylo sporem rozhodnuto o jeho manželském původu. Námitky tyto až na tvrzení ohledně styků Karla J-a s Annou J-ovou a jeho nezvěstnosti nelze pokládati za novoty nepřípustné ve smyslu § 482 druhý odstavec c. ř. s., ježto neobsahují uplatňování nových dosud nepřednesených skutkových okolností a důkazů, nýbrž dotýkají se pouze právního posouzení věci, nejeví se býti opodstatněnými. Jak ze spisů Zemského soudu civilního v Praze ve spojení s doznáním žalovaného vyplývá a jest zjištěno, bylo manželství Karla J-a s Annou J-ovou, matkou žalujícího děcka, rozvedeno od stolu a lože rozsudkem ze dne 14. června 1922 v moc práva vešlým. Podle spisů zdejšího soudu podalo žalující dítě ve smyslu § 159 obč. zák. na Karla J-a dne 15. října 1927 žalobu o oduznání manželského původu, o níž dosud není rozhodnuto; vysvědčením obecního úřadu v L. ze dne 29. října 1927 jest stvrzeno, že se Karel J. po rozvodu před sedmi lety odstěhoval neznámo kam, jeho bydliště, ač bylo po něm pátráno, je dosud neznámé a podle zpráv žije v cizině. Svědectvím Anny J-ové jest zjištěno, že již po několik let žije odloučeně od svého manžela. Ježto v souzeném případě jde o děcko zrozené po uplynutí 300 dnů od soudního rozvodu manželů J-ových, nelze tu sice použíti předpisu § 138 obč. zák., jenž předpokládá úplné zrušení manželského svazku rozlukou nebo smrtí, nýbrž ustanovení dvorského dekretu ze dne 15. června 1835, čís. 39 sb. z. s., jenž za podmínek tam uvedených stanoví domněnku nemanželského zrození dětí narozených po uplynutí deseti měsíců po soudním rozvodu. Ježto, jak shora uvedeno, seznáním svědkyně Anny J-ové jest nade vší pochybnost zjištěno, že žalovaný tělesně obcoval s Annou J-ovou v době, od níž do narození dítěte dne 30. srpna 1927 neuplynulo méně než 180 dnů a více než 300 dnů, tudíž v době kritické, dlužno ho ve smyslu § 163 obč. zák. považovati za nemanželského otce žalujícího dítěte, jak správně prvý soud rozhodl. Ježto žalovaný ve sporu ani netvrdil ani nedokázal, že Karel J. v kritické době s Annou J-ovou tělesně obcoval, nebo se vrátil do dřívějšího manželského společenství s Annou J-ovou, a že žalující dítě uznal za manželské, platí tu plně domněnka nemanželského zrození shora citovaným dekretem dvorským stanovená. Tento dvorský dekret, jenž ostatně ani ustanovení § 138 obč. zák. neodporuje, nepozbyl platnosti novelisováním původního § 158 a 159 obč. zák. a ustanovením § 159 a) obč. zák., z nichž § 158 a 159 obč. zák. upravují nově popírací právo mužovo a § 159 a) doplňkem k těmto předpisům nově stanoví, kdy toto popírací právo mužovo zaniká, neboť dekret ten ani s těmito nově upravenými předpisy není v rozporu, pouze jest § 159 a) obč. zák. co do podmínek domněnky nemanželského otcovství doplněn. Vzhledem k tomuto právnímu stavu není nutno, by se žalující dítě nejprve domáhalo — Čís. 8203 —
proti Karlu J-ovi oduznání manželského původu před zahájením neb rozhodnutím projednávaného sporu a by za tou příčinou s rozhodnutím sporu vyčkáno bylo až do skončení sporu prv uvedeného, jenž ostatně žalobou ze dne 15. října 1927 byl zahájen a dosud není rozhodnut. Možnost, že by v tomto sporu Karel J. ve smyslu § 159 a) obč. zák. uznal manželský původ žalujícího dítěte, jest vzhledem k nezvěstnosti Karla J-a téměř vyloučena a, i kdyby se připustila, má žalovaný právo žalobou o obnovu ve smyslu § 530 čís. 7 c. ř. s. domáhati se nápravy. Ve sporu, o nějž tu jde, nemůže žalovaný uplatňovati s účinkem námitku manželského zrození žalujícího dítěte, ježto mu nepřísluší právo disposiční o statusovém právu dítěte a právní poměr nemanželského otcovství proti němu tvrzený spočívá na tělesném jeho obcování s Annou J-ovou v kritické době. Žalovaný měl v tomto sporu jen právo tvrditi a důkazy nabídnouti o tělesném obcování Karla J-a s Annou J-ovou v kritické době, o jeho návratu do společné domácnosti s Annou J-ovou a o uznání otcovství Karla J-a k žalujícímu dítěti. Neučinil však tak a proto ani v odvolání tvrzení a důkazy o tom jako novoty podle § 482 c. ř. s. nepřípustné uplatňovati nemůže (viz rozhodnutí nejv. soudu čís. 1643 sb. n. s. judik. čís. 221).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Bezdůvodně napadá žalovaný rozsudek odvolacího soudu z dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s. v tom směru, že odvolací soud založil své rozhodnutí na dvorském dekretu ze dne 15. června 1835, čís. 39 sb. z. s., který, jak dovolatel míní, cís. nařízením ze dne 19. března 1916, čís. 69 ř. zák. (třetí dílčí nov. k obč. zák.), pozbyl účinnosti. § 202 třetí dílčí nov. byl § 138 obč. zák., jenž stanovil, že pro děti, které manželka porodila v sedmém měsíci po uzavření sňatku nebo v desátém měsíci buď po smrti manželově nebo po úplném rozvázání manželského svazku, platí domněnka manželského původu, pozměněn jen v tom, že domněnka ta má platiti pro děti, které manželka porodila po uplynutí 180 dnů po uzavření sňatku a před uplynutím 300 dnů buď po smrti manželově nebo po úplném rozvázání manželského svazku. Jinak nedoznala úprava právního poměru tvořícího předmět tohoto zákonného ustanovení žádné změny. Zákonné toto ustanovení nevztahuje se i nadále na děti, zrozené manželkou v dobách tam udaných po rozvodu jejího manželství. Ohledně těchto dětí stanoví shora citovaný dvorský dekret, že děti, narozené z manželky rozvedené od stolu a lože deset měsíců po soudním rozvodu, jest jen tehdy považovati za manželské, provede-li se proti manželu matky důkaz požadovaný § 163 obč. zák., nebo prokáže-li se jinak, že v době, ve které se mohlo podle § 138 obč. zák. státi zplození, manžel a matka, ačkoli to soudu neoznámili, obnovili předešlé manželské společenství. Tento dvorský dekret nebyl ve své platnosti třetí dílčí novelou nijak dotčen a právem odvolací soud tudíž podle něho rozhodl. Žalovaný v řízení v první stolici netvrdil a neprokázal předpoklady, za kterých by domněnka manželského původu v dvorském dekretu vyřčená pro žalující dítě platila. Jejich uplatňování v řízení odvolacím pokládal odvolací soud právem za novotu v odvolacím řízení podle § 482 c. ř. s. nedovolenou. Poněvadž právní domněnka manželského původu žalujícího dítěte nemá místa, uplatňuje žalovaný neprávem, že rozhodnutí o této žalobě muselo předcházeti oduznání manželského původu žalujícího dítěte ve smyslu §§ 158, 159 obč. zák. Nemá proto také pro rozhodnutí tohoto sporu významu, že žalobkyně podala dne 15. října 1927 na nezvěstného Karla J-a žalobu o oduznání manželského původu a že spor o této žalobě dosud není rozhodnut. Výsledek tohoto sporu není za daných okolností pro nynější spor předurčující a proto právem také nebyl tento spor přerušen až do rozhodnutí onoho sporu.

Citace:

č. 17368. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 429-430.