Čís. 4304.

Dopravní řád železniční.
Odesílatel, jenž nakládá zboží sám, ručí za všechnu škodu vzniklou dráze z vadného naložení. Hrubou nedbalost dlužno spatřovati v tom, že odesílatel dal bez dovolení odstraniti součástku vozu, zabezpečující jeho nosnost.
(Rozh. ze dne 23. října 1924, Rv II 433/24.)
V létě 1920 poslala žalovaná firma 4 vagony naložené řezaným dřevem do Italie. Žalovaná firma naložila tyto vagony sama. Když firma vagony objednávala na dráze, uvedla výslovně, že jich potřebuje ku nakládání řezaného dřeva. Dráha poslala na to žalované firmě 4 vagony a nádeníci, kteří vagony naložili, odstranili železné spojky. Ježto následkem toho, že byly odstraněny železné spojky, se vagony cestou poškodily, domáhala se dráha na žalované firmě náhrady škody. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Procesní soud zamítl žalobu z důvodu, že dráha zavinila sama poškození vagonu tím, že přistavila vagony nevhodné k naložení dřeva, čímž dala na jevo souhlas, aby žalovaná strana při nakládání dříví železné spojky ve vagonu odstranila. Leč tento právní názor nelze schvalovati. Dle článku 232 obch. zák. a §u 62 tehdá platného železničního dopravního řádu čís. 172/1909, musí se naložení zboží do vagonu státi tak, aby nemohlo škodu způsobiti. Třebaže je správným, že dříví do přistavených vozů bez odstranění spojek nelze naložiti, nelze ještě z toho usuzovati na to, že tím žalované straně bylo dáno právo, spojky ty odstraniti, neboť posudkem znalce je prokázáno, že je zapovězeno součástky z vagonů odejmouti, což plyne také z toho, že železniční zřízenci, vagony k dopravě odebravší, byli pro odstranění spojek potrestáni. Bylo proto věcí žalované strany buď vagony odmítnouti a žádati na žalující straně, by přistavila vhodné vagony, po případě když spojky odstranila a tím se dle §u 1311 obč. zák. vydala v nebezpečí, že ručí za následky tohoto odstranění, vagony pouze do té míry naložiti, aby při zmenšené nosnosti nebyly plně zatíženy. Nelze však z přistavení nevhodných vagonů ještě souditi na to, že dráha tím dala na jevo souhlas k odejmutí spojek a přetížení vozu, zejména když žalovaný při objednávce vagonů neudal bližší podrobnosti, jakého druhu dříví míní odeslati. Nutno proto říci, že dle shora citovaných předpisů pouze žalovaná poškození vagonu zavinila, následkem čehož dle článku 283 obch. zák. žalující strana může žádati náhradu skutečné škody.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Přisvědčiti sluší dovolateli, že se § 62 žel. dopr. ř. na tento případ nevztahuje, neboť týká se jen škody, způsobené vadným balením. Škod, způsobených vadným nakládáním týkají se prováděcí ustanovení I. (1) а) pak II. (1) ku §u 59 žel. dopr. ř., která, byvše pojata do nákladního tarifu díl I. odd. A, stala se dle předtisku každého nákladního listu součástí nákladní smlouvy. Dle těchto ustanovení jest odesílatel, jenž nakládá sám, povinen, dbáti toho, by naložením nevzniklo nebezpečí pro vůz, spolunaložené zboží nebo bezpečnost vlaku, a ručí za všechnu škodu z vadného naložení. I kdyby však tohoto předpisu nebylo, ručil by žalovaný za vadné naložení, poněvadž byl podle čl. 282 obch. zák. povinen zachovati při nakládání bedlivost řádného obchodníka a porušil ji hrubě tím, že bez dovolení odstranil důležitou součástku vozu, zabezpečující jeho vrchní železný rám a boční stěny před tlakem naloženého zboží a poškozením. Nedovedli-li lidé žalovaného, jak se tvrdí v dovolání, pro nedostatek technických znalostí posouditi, oč se nosnost vozu odstraněním spojek zmenší, tím spíše měli se vystříhati každé změny v jeho zařízení. Vozy, jichž nosnost byla odstraněním spojek zmenšena, byly lidmi žalovaného naloženy tak, že horní rám i boční stěny vozů povolily a se prohnuly, čímž byly vozy poškozeny. Příčinná souvislost mezi vadným naložením a škodou jest tedy nepochybná a ani žalovaný jí nepopírá. Bez úspěchu musil zůstati pokus žalovaného přesunouti zavinění na dráhu samu, poněvadž prý mu přistavila vozy, nehodící se k naložení dlouhého dříví bez odstranění železných spojek, a poněvadž naložené vozy s odšroubovanými spojkami přijala k dopravě. Při tom nelze žalovaného ušetřiti výtky rozporu se spisy, když předpokládá, že dráze byla neb aspoň musila býti nezpůsobilost přistavených vozů k naložení dříví známa. Podle posudku znalcova nemohlo býti řezivo, určené k dopravě, do přistavených vozů bez odstranění železných spojek jen proto naloženo, poněvadž bylo asi sedm metrů dlouhé, žalovaný však netvrdil, že tuto délku dřeva dráze v žádosti o přistavení vozů oznámil. Předpis §u 63 (5) žel. dopr. ř. neukládá arci straně, by při objednávce vozů hlásila také délku dřeva, jež hodlá naložiti, ale nebyla-li tato délka dráze oznámena, nelze klásti dráze za vinu, že dodala vozy, na něž se dalo naložiti jenom dřevo kratší. Žádným způsobem nebyl žalovaný oprávněn, aby když dříví nemohlo býti pro železné spojky do přistavených vozů naloženo, vozy svémocným odstraněním železných spojek učinil k naložení způsobilými. Bedlivost, které byl povinen při nakládání šetřiti, vyžadovala, by uvědomil dráhu o nemožnosti naložení a vyžádal od ní odpomoc.

Citace:

č. 4304. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 511-513.