NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8725.

K odporu podle § 8 odp. ř. není oprávněn věřitel, jemuž přísluší vykonatelný nárok na určité jednání neb opomenutí dlužníkovo.
(Rozh. ze dne 16. února 1929, Rv II 442/28.)
Žalobce najal od Vincence K-a byt. Ježto mul Vincenc K. byt neodevzdal, žaloval ho o dodržení smlouvy. Spor vysoudil. Krátce po rozsudku postoupil Vincenc K. notářským spisem dům žalovaným. K. zemřel před výkonem exekuce na vyklizení bytu. Exekuce byla bezvýslednou a byla zrušena proto, že závazek к vyklizení bytu nepřešel na singulární nástupce ve vlastnictví bytu. Žalobce, tvrdě, že převod vlastnictví byl proveden K-em úmyslně, by bylo žalobci znemožněno provedení jeho nároku, a že tento úmysl byl znám poručníku žalovaných, domáhal se žalobou, o niž tu jde, rozsudku, že vlastnictví nabyté žalovanými k domu notářským spisem jest proti žalobci bezúčinné, že žalovaní jsou rukou společnou a nedílnou povinni odevzdati žalobci byt, po případě nahraditi mu škodu, jež mu vzešla z nedodržení nájemní smlouvy. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, opřené o důvody § 503 čís. 2 a 4 c. ř. s., není oprávněno. V souzeném případě netřeba se vůbec obírati otázkou, zda jest k odporu podle § 8 odp. ř. oprávněn jen věřitel, který má vykonatelnou peněžitou pohledávku (v tom smyslu rozhodnutí čís. 7598 sb. n. s., pak Bartsch-Pollak k § 8 pozn. 4 a 15 a také již rozhodnutí dřívějšího nejvyššího soudu ve Vídni čís. 13433 Gl. U. st. ř.), či také věřitel, který má jiný vykonatelný nárok na plnění, na př. na vydání určitého množství zastupitelných věcí, neboť vždy to musí býti taková pohledávka, která dopouští vedení exekuce »na jmění dlužníkovo«, t. j. pro kterou by bylo možno dosíci uspokojení přímo ze jmění dlužníkova vedením exekuce na toto jmění. Nemůže sem tedy náležeti vykonatelný nárok na určité jednání neb opomenutí dlužníka a na jeho vynucení (srov. také komentář Bartsch-Pollak k § 8 pozn. 4, Lehmann II. str. 219, druhý odstavec první věta, Steinbach-Ehrenzweig str. 481 odst. 2). Právě o takový případ v tomto sporu jde, neboť vykonatelný nárok žalobce záleží v tom, že jeho dlužník byl povinen splniti nájemní smlouvu, uzavřenou se žalobcem tím způsobem, že dlužník měl svůj byt vykliditi a žalobci odevzdati. Předmětem tohoto nároku jest tedy určité dlužníkovo jednání, které může býti vynuceno jen exekucí podle § 349 ex. ř. Marně se dovolatel snaží dolíčiti, že i v tomto případě jde o exekuci »na jmění dlužníkovo«, přehlížeje, že na jmění se tu exekuce nevede a že exekuční řád sám zařadil přenechání nebo vyklizení nemovitostí do třetího oddílu nadepsaného »exekuce k vynucení jednání neb opomenutí«. Pokud dovolání poukazuje na opačné názory komentářů Dr. Lehmanna II. str. 219 a Steinbacha-Ehrenzweiga str. 482, přehlédlo, že tam jest řeč o nároku na plnění individuelně určité věci, neb určitého množství zastupitelných věcí, zejména i o nároku na náhradní plnění podle § 430 obč. zák., že však i tam jest zastáván názor, že k odporu podle § 8 odp. ř. nestačí exekuční titul, zavazující dlužníka jen k určitému jednání. Pokud žalobce udržuje ještě v dovolání eventuelní žalobní návrh na náhradu škody podle § 14 odp. ř., přehlíží, že tento náhradní nárok předpokládá jsoucnost odpůrčího oprávnění podle § 8 odp. ř. a mimo to přehlíží, že se tento předpis vztahuje jen na případ, že odpůrce, který nabyl věci odporovatelným jednáním, zatížil tuto věc způsobem, kterému nelze odporovali. O takový případ zde však vůbec nejde. Za tohoto stavu věci právem odepřely nižší soudy žalobci oprávnění k odporu pro nedostatek předpokladů § 8 odp. ř. a netřeba již ani zkoumati, zdali prosba žalobní, která se domáhá v podstatě toho, by právní nástupci původního dlužníka splnili to, k čemu tento byl odsouzen, odpovídá předpisu § 13 odp. ř.

Citace:

č. 8725. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 265-266.