NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2329.

Zmatek čís. 10 §u 281 tr. ř. předpokládá odsuzující rozsudek.
K výtkám s hlediska §u 281 čís. 5 tr. ř. při zrušovacím líčení nelze přihlížeti, nejsou-li obsaženy v písemném provedení zmateční stížnosti.
Ochrana známek (zákon ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák.).
Spor o trvání (zánik) práva, rozprodávati výrobky oprávněně označené chráněnou známkou, není povahy známkové (§ 23 zákona), nýbrž obecnoprávní. (Rozh. ze dne 26. března 1926, Zm I 656/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost soukromého obžalobce do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. července 1925, jímž byl obžalovaný sproštěn podle §u 259 čís. 3 tr. ř. ze soukromé obžaloby pro přečin podle §u 23 zákona o ochraně známek ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje číselně důvody zmatečnosti podle čís. 4, 5, 9 a), 10 §u 281 tr. ř.; důvodů čís. 4 a 10 však neprovádí. Dovolávání se důvodu čís. 10 jest ostatně v souzeném případě pochybeno již proto, že jde o rozsudek, jímž byl obžalovaný úplně sproštěn z obžaloby, kdežto tento zmatek, spočívající v tom, že skutek, který jest základem rozhodnutí soudu, byl nesprávným výkladem zákona podřaděn pod předpis trestního zákona, který se k němu nevztahuje, předpokládá podle této své povahy odsuzující rozsudek. Vývody písemné stížností neobsahují také ničeho, v čem by bylo lze spatřovali doličování některé z vad §u 281 č. 5 tr. ř. Výtky, jež zástupce zmateční stížnosti s hlediska tohoto formálního důvodu zmatečnosti uplatňoval při veřejném roku, byly opožděny a nemohly dojíti povšimnutí, poněvadž nebyly obsaženy ve zmateční stížnosti písemně včas provedené (§ 285 odst. prvý tr. ř., § 1 čís. 2 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878).
Výtka, že sprošťující výrok nalézacího soudu spočívá na mylném použití zákona (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.), není odůvodněna. Obžaloba zněla na přečin podle §u 23 zákona o ochraně známek. Skutková podstata tohoto přečinu předpokládá zboží, bezprávně označené chráněnou cizí známkou. Nalézací soud však zjistil, že zboží, jež obžalovaný prodával, označil chráněnou známkou soukromého obžalobce Josef Š., jemuž obžalobce svěřil výrobu, a že zboží, opatřené takto zcela bezvadně chráněnou známkou obžalobcovou, bylo obžalovanému k dalšímu zcizení prodáno a dodáno za souhlasu a spolupůsobení soukromého obžalobce. Pokud zmateční stížnost ve svých vývodech nevychází z tohoto rozsudkového zjištění, opouští základnu pro zrušovací soud výhradně závaznou, totiž skutková zjištění nalézacího soudu, a neprovádí dovolávaného hmotněprávního důvodu po zákonu, nýbrž brojí jen nepřípustně proti výsledku volného přesvědčení, k němuž nalézací soud dospěl v mezích §u 258 tr. ř. způsobem formálně bezvadným. Za tohoto zjištěného stavu věci nemůže býti řeči o zboží bezprávně označeném chráněnou známkou soukromého obžalobce a tudíž o skutkové podstatě přečinu podle §u 23 zákona o ochraně známek. Případný spor o trvání (zánik) práva, rozprodávati výrobky, jež byly oprávněným způsobem označeny chráněnou známkou, není již povahy známkové, nýbrž obecnoprávní (srov. Abel, System des Oesterreichischen Markenrechtes 1908, str. 149). Bylo proto zmateční stížnost z části jako neprovedenou, z části jako bezdůvodnou zavrhnouti, aniž bylo třeba zabývati se jejími ostatními vývody, jež nemají s podstatou tohoto trestního případu nic společného.

Citace:

č. 2598. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 808-810.