Čís. 14131.

Zákon ze dne 30. ledna 1920 čís. 82 Sb. z. a n.
Za vnucené správy přecházejí práva a povinnosti ze smlouvy domovnické s vlastníka domu nebo jeho zmocněnce na vnuceného správce.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1935, Rv I 2765/34.)
Žalovaní namítli proti soudní výpovědi z bytu mimo jiné, že výpověď jim nebyla dána majitelem domu, nýbrž vnuceným správcem domu, který k dání výpovědi není legitimován, a že s majitelem domu uzavřeli domovnickou smlouvu na 6 let, která je chrání před předčasným zrušením služebního poměru. Soudní výpověď byla ponechána v účinnosti nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Marně se snaží dovolatelé dolíčiti, že vnucený správce není oprávněn k výpovědi domovnického poměru, poukazem k tomu, že z domovnického poměru neplynou podle §§ 8 a 15 zák. čís. 82 z roku 1920 sb. z. a n. pro vnucenou správu žádné užitky. Dovolatelé přehlížejí, že podle §§ 109 a 112 ex. ř. je vnucený správce nejen oprávněn na místě dlužníkově veškeré užitky a příjmy nemovitosti vybírati, nýbrž že je také oprávněn nemovitost spravovati a za tím účelem předsevzíti veškerá opatření, která patří k řádnému a prospěšnému hospodaření na nemovitosti. Zákonem ze dne 30. ledna 1920 čís. 82 sb. z. a n. jsou domovníkům v §§ 1 odst. 2, 5 a 6 odst. 1 uloženy důležité povinnosti týkající se správy domu a jest podle § 5 domovník povinen poslouchati příkazu vlastníka domu nebo jeho zmocněnce (zástupce) co do správy domu a dohledu naň, a oznámiti majiteli domu nebo jeho zástupci závady a stížnosti přednesené jemu nájemníky. Z ustanovení toho jakož i z ustanovení §§ 109, 111 a 112 ex. ř. vyplývá, že po dobu vnucené správy přecházejí práva a povinnosti ze smlouvy o poměru domovnickém s vlastníka domu nebo jeho zmocněnce na vnuceného správce, a že zejména má tento podle § 10 zák. č. 82 z roku 1920 právo zrušiti domovnický poměr výpovědí na čtvrt roku v obvyklých lhůtách pro nájmy, nebyla-li smluvena lhůta delší, jakož i že má právo podle §§ 11 a 12 zákona toho zrušiti z důležitých příčin domovnický poměr okamžitě bez výpovědi bez ohledu, na jakou dobu byl smluvní poměr uzavřen. Bylo zjištěno, že žalovaní domovnické práce konali špatně a nedbale, a že po celý den se doma nezdržují, jsouce po celý den za svou vlastní prací mimo domov. Z toho usoudily soudy, že žalovaní domovnické práce řádně konati ani nemohou, a že žalobce byl oprávněn dáti jim nejen čtvrtletní výpověď, nýbrž domovnický poměr zrušiti ihned bez výpovědi. Žalovaní nemohou se proto cítiti dotčenými, když na místě okamžitého zrušení domovnického poměru dostali čtvrtletní výpověď.

Citace:

č. 14131. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 111-112.