Čís. 15622.

I když kupní cena za prodanou věc byla zaplacena, lze namítnouti započtením protipohledávku ze správy pro vady téže věci proti jiné zažalované pohledávce.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1936, Rv II 1127/34.)
Proti žalobě na zaplacení nedoplatku kupní ceny za dodaný nábytek namítl žalovaný mimo jiné započtením pohledávku ze správy pro vadu ložnice před tím dodané a zaplacené. Námitku tu považoval žalobce za neopodstatněnou již proto, že kupní cena za ložnici byla již žalovaným zaplacena, neboť žaloba se týká nedoplatků za jiný nábytek. Prvý soud uznal započtením namítanou pohledávku důvodem po právu a žalobu zamítl. Odvolací soud nevyhověl odvolání. Důvody: Nebylo třeba se obírati otázkou, zda zažalovaný nedoplatek se týká posledních dvou ložnic dodaných žalobcem žalovanému, tedy jiných než té, jež byla podle tvrzení žalobce již zaplacena a které se týká výtka vadnosti započtením uplatňovaná, nebo šlo-li snad o jeden celkový dodávkový obchod, z něhož kupní cena není posud úplně zaplacena, vždy jde o skutečnost pro rozhodnutí rozepře nepodstatnou, neboť § 933 obč. zák. stanoví výslovně, že uplatňování námitkou zůstává nabyvateli vyhrazeno, když v šestiměsíční lhůtě u movitostí oznámí prodateli vady. Zákon nestanoví, že by toto uplatňování námitkou bylo vázáno na podmínku a bylo možné jen, dokud kupní cena není zaplacena. Tvrzení, že při zaplacené kupní ceně nemá námitka již významu, je pouze úvaha o praktické ceně takové námitky a nedotýká se její přípustnosti, a lze v tom směru jen podotknouti, že je věcí příjemcovou, dá-li v případě, že kupní cena je již zaplacena, přednost včasné žalobě, nebo chce-li počkati, až bude moci své nároky uplatniti námitkou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Především lze poukázati na odůvodnění napadeného rozsudku. Podle § 1416 obč. zák. mohl žalobce pokládati nedoplatek nejstaršího účtu ze dne 19. července 1932 za vyrovnaný postupnými platbami žalovaného počínajícími 8. srpnem 1932. Tato okolnost však nebrání, aby žalovaný nemohl podle § 933, odst. 2 obč. zák. uplatniti nárok ze správy, když vyšlo najevo, že ložnice, které se týkal účet ze dne 19. července 1932, byla stížena vadou, která podle znalce se mohla objeviti až postupně a znehodnotila ji o 2500 Kč. Tím vznikl žalovanému nárok na dodatečné snížení ceny trhové o uvedenou částku. Jest proto právně nerozhodné, namítá-li žalovaný toto znehodnocení jako škodu, ježto vpravdě šlo o nárok ze správy.

Citace:

Čís. 15622.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1108-1109.