NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 2604.

Projednal-li pozůstalost kancelářský úředník, jest řízení zmatečné, aniž je lze dodatečně schváliti.
Zrušeno-li vyšším soudem usnesení, jímž byly nařízeny knihovní vklady, nikoliv však vklady samy, nelze naříditi knihovnímu soudu jich výmaz.
(Rozh. ze dne 9. května 1923, R I 394/23.) Pozůstalost po Terezii B-ové byla projednána kancelářským úředníkem a na základě odevzdací listiny usnesením ze dne 15. dubna 1922 nařízeny knihovní vklady. Rekursní soud ku stížnosti jednoho z dědiců zrušil odevzdací listinu i s předchozím řízením jakož i usnesení ze dne 15. května 1922 a nařídil prvému soudu, by pozůstalost projednal a dle §u 133, odstavec druhý knih. zák. zařídil výmaz vkladů.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu potud, že zrušil příkaz rekursního soudu prvému soudu, by dle §u 133, odstavec druhý, knih. zák. zařídil výmaz vkladů.
Důvody:
Konaným šetřením bylo, jak rekursní soud správně uvedl, zjištěno, že pozůstalost Terezie B-ové byla projednána bez účastenství soudcovského úředníka osobou, zákonem к tomu neoprávněnou. Odevzdací listina vydaná o pozůstalosti, jakož i usnesení ze dne 15. dubna 1922, vydané z moci úřední na základě této odevzdací listiny, jsou tedy neplatný a nicotný, pročež nikdo nemohl z nich nabýti žádných práv. Nerozhodno jest, že účastníci byli s projednáváním pozůstalosti srozuměni, neboť tím nebyla odstraněna nicotnost úředního jednání, záležející v porušení zákonného předpisu, jejž strany nejsou oprávněny změniti srovnalou vůlí svou. Předpisy civ. řádu soudního, podle nichž možno jest uplatňovati zmatečnost rekursem, odvoláním, dovoláním anebo žalobou o zmatečnost jen v určité lhůtě, jsou předpisy výjimečné, jichž nelze užiti v pozůstalostním řízení mimosporném, jehož účelem jest chrániti nejen soukromé zájmy stran, jako v řízení procesním, nýbrž i zájmy veřejné vzhledem na povinnost dědiců, zaplatiti pozůstalostní poplatky. Předpis poslední věty §u 477 c. ř. s. o dodatečném schválení neplatí ani v procesním řízení pro případy odstavce čís. 2 tohoto §u 477, když totiž soud nebyl náležitě obsazen; tím méně tedy může ho býti užito v řízení mimosporném. Sběhší se vada nebyla ani tím odstraněna, že soudce podepsal dodatečně protokol o projednání pozůstalosti, neboť nejen sám výslovně potvrdil v úřední zprávě, že tak učinil jen nedopatřením, ale i kdyby zjištěno bylo, že svým podpisem schválil projednání pozůstalosti, toto schválení nemělo by právní moci, poněvadž není zákonného předpisu o tom, že by soudce mohl nezákonné soudní jednání schváliti a tím jeho nezákonnost odstraniti. Rekursní soud právem tedy zrušil celé pozůstalostní řízení, jakož i odevzdací listinu a usnesení ze dne 15. dubna 1922 a právem nařídil soudu prvé stolice, by pozůstalost znova projednal. Dovolací rekurs jest v těchto směrech nedůvodný, pročež nebylo mu vyhověno. Další nařízení soudu rekursního, by soud prvé stolice nařídil výmaz knihovních vkladů dle druhého odstavce §u 133 knih. zák., bylo však zrušeno a v této části bylo tedy dovolacímu rekursu vyhověno a to proto, poněvadž rekursní soud sice zrušil usnesení ze dne 15. dubna 1922, jímž knihovní vklady dle odevzdací listiny byly nařízeny, ale nezrušil těchto, v pozemkové knize již vykonaných vkladů ani úplně ani částečně, ani nevyslovil jejich neplatnost, čehož ostatně Marie J-ová ve svém rekursu ani nežádala a což by vzhledem na §§ 61 až 64 knih. zák. o žalobách z důvodu neplatnosti knihovního vkladu nebylo v nynějším mimosporném řízení ani přípustno. Následkem toho není třeba zkoumati, zdali — jak stěžovatel tvrdí na konci dovolacího rekursu — knihovní stav se změnil po knihovním výkonu uvedeného usnesení ze dne 15. dubna 1922.

Citace:

č. 3388. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 66-70.