NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1981.

K pojmu »odnětí pro svůj užitek« (§ 171 tr. zák.) stačí odnětí věci za účelem nakládání jí jako vlastní; netřeba úmyslu pachatelova, rozmnožiti činem své jmění, obohatili se nebo získati nějaký jiný prospěch.
Je-li spolučinnost spolupachatelů při krádeži (§ 174 II. a) tr. zák.) nesena a proniknuta týmž zlým společným úmyslem, nezáleží na tom, zda spolupůsobili zároveň při každém jednotlivém zlodějském zásahu, či zda jednou zasáhl ten a po druhé onen.
(Rozh. ze dne 11. května 1925, Zm I 178/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5. února 1925, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ů 171, 173, 174-II. a), c), 176-II. b) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. namítá zmateční stížnost, že skutková povaha zločinu krádeže ve smyslu §u 171 tr. zák. není proto dána, poněvadž prý ohledně stěžovatelky nebylo prokázáno a zjištěno, že odcizila nějaké věci pro svůj užitek; není prý nijak dokázáno, že obžalovaná věci pro vlastní užitek brala neb z nich nějaký prospěch měla. Stížnost je bezdůvodná. Neuvědomuje si zákonného pojmu »odnětí pro svůj (pachatelův) užitek« ve smyslu §u 171 tr. zák. K pojmu tomu stačí odnětí movité věci z cizího držení za účelem nakládání jí jako vlastní. »Užitek« neb »zisk« ve smyslu zákona spočívá ve skutečném přivlastnění si věci, v jejím získání, nějakého dalšího užitku se nevyžaduje. Užitek ten tkví v možnosti a vůli, nakládati s cizí věcí movitou jako se svou vlastní, aniž se k pojmu jeho vyhledává, by z činu pachatele mělo po úmyslu jeho nastati rozmnožení jeho jmění, jeho obohacení se neb nějaký jiný prospěch. Odňavši proto dotyčné věci (vino a plátno) z držení a bez přivolení Pavly D-ové v úmyslu, s nimi jako s věcmi svými volně nakládati, splnila obžalovaná vše, čeho je ke skutkové povaze zločinu krádeže zapotřebí. Námitka stížnosti je ostatně tím bezpodstatnější, ježto rozsudek bere ohledně stěžovatelky za prokázáno, že sama z odcizeného vína pila a svému milenci M-ovi piti dala a že se o odcizenou látku na prádlo rozdělila s Annou M-ovou a Annou D-ovou. Tím je zjištěno, že stěžovatelka brala věci též pro svůj užitek v nejvlastnějším slova smyslu a že měla z nich prospěch osobní, jak to právě stížnost žádá. Nehledíc k tomu není při krádeži, spáchané spolupachateli, zapotřebí, by úmysl jednoho každého směřoval k jeho osobnímu prospěchu; stačí, když spoluvinník spolupůsobí vědomě při krádeži, třeba ve prospěch kterékoli osoby súčastněné při krádeži. Není proto rozsudek ve směru shora probraném ani právně mylným ani formálně podle čís. 5 §u 281 tr. ř. vadným, nezjišťuje, v čem spočívá užitek, který stěžovatelka z krádeže měla. Stížnost namítá dále, že nemělo býti použito kvalifikace podle §u 174 II. a) tr. zák., poněvadž prý soud vzal za prokázáno, že jednou brala víno Anna M., po druhé zase stěžovatelka; není prý proto správným předpoklad soudu, že jednaly jako spoluzlodějky, nýbrž mělo se přičítati každé jen to, co skutečně sama odcizila. Na to dlužno předně odvětiti, že na zločinné povaze jednání stěžovatelky by ničeho nezměnilo, i kdyby se nepřihlíželo ku kvalifikaci podle §u 174 II. a) tr. zák. Neboť již krádež látky na prádlo, stěžovatelce k tíži padající, opodstatňuje kvalifikaci podle §u 173 a 176 II. b) tr. zák. vzhledem ku zjištění, že cena látky činí 225 Kč a že jde o krádež na zaměstnavatelce. Nehledíc k tomu, je stížnost i věcně nedůvodna. Nalézací soud zjišťuje, že krádež vína páchala stěžovatelka s Annou M-ovou ve společnosti, že se navzájem při své činnosti podporovaly, odcizené víno spolu odnášely ku spoluobžalované Anně D-ové a tam ve společnosti druhých osob pily. Tím zjišťuje soud ohledně stěžovatelky a Anny M-ové spolupachatelství. Při této formě trestní viny nelze spolupůsobení společníků rozčleňovati v jednotlivé dílčí skutky, nýbrž ručí naopak každý z nich za činění ostatních a zodpovídá každý za celkový výsledek jich společné činnosti, tudíž jeden za všechny a všichni za jednoho. V důsledku toho nezáleží na tom, jak se obě obžalované při provádění krádeží dělily, zda spolupůsobily obě zároveň při každém jednotlivém zlodějském zásahu, či zda krádeže prováděly tak, jak rozsudek zjišťuje, totiž že jednou brala víno ta, po druhé ona. Záleží jen na tom, že jejich spolučinnost byla nesena a proniknuta týmž zlým a společným úmyslem při témže zlodějském jednání. S hlediska toho padají stěžovatelce k tíži i zlodějské zásahy, které Anna M-ová sama provedla, poněvadž věc má se v podstatě tak, jako by při činech těch měla účast i sama stěžovatelka. Ručí proto za veškeru škodu, přivoděnou činností ať její, ať její společnice. Za tohoto stavu věci je arci kvalifikace podle §u 174 II. a) tr. zák. opodstatněna, zvláště když dle zjištění rozsudku cena vína oběma obžalovanými odcizeného převyšovala daleko 200 Kč, tím více pak 50 Kč, od něhož je ona kvalifikace odvislou. Aby bylo zjišťováno přesně, kolik vína bylo odcizeno a v jaké ceně, nebylo zapotřebí, dostačí, že soud na základě průvodních výsledků měl spolehlivý základ pro zjištění, že cena odcizeného vína je daleko vyšší nežli 200 Kč, což postačuje jak ku kvalifikaci podle §u 174 II. a) a 176 II. b) tak i podle §u 173 tr. zák. Netrpí proto rozsudek ani zmatečností podle čís. 5 §u 281 tr. ř. pro neúplnost zjištění rozsudkových o rozhodných skutečnostech. Důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. není proto dán.

Citace:

č. 1981. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 276-278.