NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1928.

Cestmistr okresního silničního výboru (na Moravě) jest úředníkem ve smyslu §§ů 101, 181 tr. zák.
(Rozh. ze dne 13. března 1925, Zm II 608/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 26. listopadu 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle §§ů 181, 182 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost namítá, že cestmistra, který jest vůči silničnímu výboru v poměru pouze soukromoprávním a nevykonává povinností vlády, nelze považovati za úředníka ve smyslu §u 101 tr. zák., jak toho vyžaduje § 181 tr. zák., že tudíž stěžovatel neměl býti odsouzen pro zločin zpronevěry podle právě uvedeného ustanovení zákonného, nýbrž podle §u 183 tr. zák. Námitka je právně bezpodstatná. Je sice pravda, že pojem veřejného úředníka, směrodatný při řešení otázky, zda jde o věc, svěřenou pachateli zpronevěry z příčiny jeho veřejného úřadu ve smyslu §u 181 tr. zák., jest vymezen v §u 101 tr. zák., podle něhož jest za úředníka pokládati toho, kdo mocí veřejného příkazu daného přímo nebo nepřímo, ať je pod přísahou, nebo není, jest povinen obstarávati práce (záležitosti) vlády. Stanovisko zmateční stížnosti jest vysvětlitelno patrně tím, že stížnost přikládá zákonnému pojmu »záležitosti vlády« (tedy nikoli »povinnosti vlády«, o nichž je řeč ve stížnosti) smysl příliš úzký, neodpovídající zákonu. Správně rozuměti jest záležitostmi vlády souhrn zařízení veřejného práva, jimiž upraveny jsou záležitosti veřejné, t. j. takové, které se dotýkají bezprostředně celku neb aspoň jistého kruhu státních občanů, neboli přesněji řečeno, všechny obory činnosti, obstarávané subjekty veřejnoprávními v zájmu veřejném. Že budování a udržování silnic (i okresních) sleduje velmi závažný zájem veřejný, potřebu vzájemného spojení jednotlivých krajů a míst státního území, netřeba zajisté blíže doličovati. Ani sama zmateční stížnost nepopírá dále, že okresní silniční výbor je úřadem veřejným. Její tvrzení, že byl stěžovatel vůči silničnímu výboru okresu hodonínského v poměru pouze soukromoprávním, nenachází opory ani ve skutkových zjištěních rozsudkových, ani ve výsledcích hlavního přelíčení, při čemž něco podobného netvrdil zejména ani sám stěžovatel. Rozsudkové zjištění, podle něhož byl stěžovatel v době zpronevěr cestmistrem okresního silničního výboru, opravňovalo nalézací soud jíž samo o sobě k rozsudkovému závěru, podle něhož byl stěžovatel osobou, činnou v úřadě veřejném. Zjišťuje-li pak rozsudek, že 9721 Kč 75 h bylo stěžovateli svěřeno jako cestmistru okresního silničního výboru, nelze důvodně říci, že byl jím skutek stěžovatelův podřaděn skutkové podstatě zločinu zpronevěry podle §u 181 tr. zák. nesprávným výkladem zákona, kdyžtě ono zjištění rozsudkové, podle něhož byl stěžovatel v rozhodné době cestmistrem okresního silničního výboru, znamená, správně-li se s hlediska hořejších právních úvah posuzuje, zároveň, že ony peníze svěřeny byly stěžovateli z příčiny jeho úřadu veřejného.

Citace:

č. 1928. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 165-166.