NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 7918.

Smí-li býti přidělena automobilu značka jen, prokáže-li držitel, že bylo z automobilu předepsáno příslušné clo, jest nedostatek dokladu o zaplacení cla vadou automobilu, překážející jeho řádnému užívání. Nemá-li kupitel tohoto dokladu, jest oprávněn domáhati se na prodateli, by vadu odstranil. Prodatel nebyl by svého závazku opatřiti doklad prost již průkazem, že nelze opatřiti původní doklad o proclení vozu nebo jeho duplikát, nýbrž musel by prokázati, že nelze opatřiti ani nový doklad vůbec nebo jen nákladem, jenž jest nepřiměřeným ceně vozu.
(Rozh. ze dne 29. března 1928, Rv I 1200/27.)
Kupitel automobilu domáhal se žalobou na prodateli, by opatřil a žalobci vydal řádné úřední potvrzení o proclení automobilu jakož i řádně vyplněný certifikát. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Prvý soudce zjistil, že žalovaný k žádosti žalobce přislíbil, že se obrátí na předchůdce o celní boletu a že ji pak žalobci zašle, a správně dovodil z toho, že se takto žalovaný sám osobně zavázal a nikoli firmu W. et Co. v T., neboť, kdyby byl chtěl zavázati žalovaný firmu, musil by tak učiniti výslovně, avšak žalovaný sám udává, že teprve později, když vůz již byl předělán z osobního na nákladní automobil na žádost žalobce mu slíbil, že celní boletu bude požadovati od firmy P. a že mu ji pak zašle. Odvolací soud připojuje se k tomuto zjištění prvého soudu a dospívá rovněž k názoru, že se žalovaný zavázal k tomuto jednání osobně, a byla proto námitka nedostatku pasivní legitimace bezdůvodná. Tomuto svému závazku, jak odvolací soud béře souhlasně s prvým soudcem za zjištěno, žalovaný dostáti nemohl, neboť, jak zjištěno prvým soudcem byl jeho zákrok u ministerstva financí, finančního ředitelství v Praze a u celního úřadu ve W. o vydání duplikátu celní bolety bezvýsledný a originál jeho nemohl tento svědek opatřiti, ježto se dřívější zástupce firmy O. neznámo kam vystěhoval a jeho nástupce v zastoupení firmy O. nemá o věci té dokladů. Dále zjistil prvý soudce, že také předchůdci žalovaného neměli vůbec na tento vůz celní boletu. Z prohlášení žalovaného, jak shora jest uvedeno a za zjištěné vzato, nelze podle názoru odvolacího soudu usuzovati, že se žalovaný tak dalece zavázal, by podle obsahu tohoto prohlášení byl povinen k dalšímu opatřování této celní bolety, když předchůdci jeho tuto celní boletu vůbec také nedostali a ji v ruce neměli. Ve smyslu § 18 aut. nařízení ze dne 28. dubna 1910, čís. 81 ř. zák. jest v případě prodeje vždy prodatel svému nástupci povinen předati certifikát ohledně prodaného motorového vozidla a žalovaný podle svého prohlášení mohl a povinen byl pouze na předchůdce ve vlastnictví motorového vozu se obrátiti. Ježto jeho snaha opatřiti celní boletu od těchto předchůdců byla marnou a celní boleta ani prostřednictvím celního úřadu ve W. ani ministerstvem financí a finančním ředitelstvím v Praze jako duplikát vydána nebyla, nebylo povinností žalovaného, by k opatření celní bolety podnikl snad další kroky, a podle přesvědčení odvolacího soudu ani tak dalece závazek jeho z prohlášení k žalobci shora zmíněného nevzešel. Není proto v důsledku toho vázán z prohlášení svého, by opatřil vyplnění certifikátu doložkou o vyclení vozu, o nějž se jedná.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Žalovaný doznal, že automobil, o který jde, byl z ciziny do Československé republiky dovezen po 1. lednu 1919. Je-li pravda, že pro takový automobil smí značka podle § 28 nařízení ze dne 28. dubna 1910, čís. 81 ř. zák. příslušným úřadem býti přidělena jen tehdy, prokáže-li držitel, že z automobilu bylo zaplaceno předepsané clo, jest nedostatek dokladu o zaplacení cla vadou automobilu, překážející jeho řádnému užívání. Neboť podle § 34 nařízení jest nabyvatel motorového vozidla povinen, by do osmi dnů požádal u příslušného úřadu evidenčního o přidělení značky pro vozidlo a jest oprávněn užívati po případě dřívější značky jen, dokud mu nebyla přidělena značka nová. Žalobce, koupiv automobil, byl tudíž povinen zažádati o přidělení nové značky a při tom, jde-li o automobil, pří kterém jest třeba průkazu o jeho vyclení, předložiti tento průkaz. Nemá-li ho a nemůže-li následkem toho zažádati o přidělení značky, není oprávněn používati automobilu s dřívější značkou, ježto by se tím podle zmíněného nařízení dopustil činu policejně trestného. Žalobce má tudíž již podle zákona (§§ 922 a 932 obč. zák.) nárok proti prodateli, by odstranil tuto vadu, je-li odstranitelná, tedy by mu opatřil průkaz o zaplacení cla. Když žalobce od žalovaného žádal tento průkaz, uplatňoval tím proti němu zákonný nárok ze správy. Proto nelze slibu žalovaného, že se obrátí na předchůdce o celní boletu a že ji pak žalobci zašle, rozuměti tak, že žalovaný dostál svému závazku již tím, že své předchůdce požádal o vydání celní bolety a snažil se opatřiti její duplikát od příslušných úřadů, nýbrž žalovaný uznal tím svůj zákonný závazek a slíbil, že odstraní tuto vadu automobilu. Závazku, opatřiti průkaz o vyclení automobilu, byl by prost jen, kdyby prokázal, že jej nelze opatřiti. Tento průkaz není však podán již tím, že nelze opatřiti původní doklad o proclení vozu nebo jeho duplikát, nýbrž žalovaný by musel prokázati, že nelze opatřiti ani nový doklad vůbec nebo jen nákladem, který jest nepřiměřený ceně vozu, poněvadž by podle § 914 obč. zák. a obdoby § 1167 obč. zák. nebylo lze na něm žádati, by na odstranění vady učinil nepřiměřený náklad. Otázku, zda jde o automobil, o němž je třeba průkazu, že byl proclen, nelze spolehlivě řešiti jinak, než na základě dotyčného předpisu; proto měl od příslušného úřadu býti vyžádán, když není veřejně vyhlášen. Poněvadž se tak nestalo, a nižší soudy se ani nezabývaly otázkou další, zda nelze opatřiti nový doklad o vyclení vůbec nebo jen nákladem nepřiměřeným, není věc zralá k rozhodnutí.

Citace:

Rozhodnutí č. 2574. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 770-771.