NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1283.

Bezplatné užívání cizí koncese či provozování živností bez koncese? Rozsah zodpovědnosti provozovatele v posléz jmenovaném případě.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1921, Rv II 214/21.)
Žalobkyně tvrdila, že žalovaný užíval její hostinské koncese a že se tím na její úkor bezdůvodně obohatil hodnotou, již představovala koncese v létech 1915—1919, a domáhala se náhrady škody, jež by odpovídali tomu, co by byl pachtýř za koncesi zaplatil. Oba nižší soudy žalobě vyhověly, odvolací soud uznal nárok po právu za dobu od 1. července 1917 do 31. prosince 1919.
Nejvyšší soud žalobu zamítl. Důvody:
Názor odvolacího soudu, že žalovaný užíval od 1. července 1917 do 31. prosince 1919 bezplatně ve svůj prospěch a na újmu žalobkyně její hostinské koncese, jest mylný. Uváží-li se, že žalovaný — jak nesporno — neučinil se žalobkyní ani výslovně, ani mlčky smlouvy o její hostinské koncesi; — že žalovaný nebyl živnostenským úřadem schválen jako zástupce nebo pachtýř sporné koncese; — že nebylo ani tvrzeno, že se vůči jiným osobám vydával za zástupce nebo pachtýře žalobkyně nebo za jinakého uživatele její koncese; — že naopak — jak plyne z výpovědi svědka ve spojení s nájemní smlouvou ze dne 22. června 1913 — zažádal za propůjčení vlastní koncese hostinské; — nelze shledati podkladu pro domněnku, že žalovaný užíval koncese žalobkyni příslušející, — dlužno spíše míti za to, že provozoval ve svém domě čp. 146 hostinskou a výčepnickou živnost bez koncese. Za to jest dle § 132 a) živn. ř. zodpověděn živnostenskému úřadu, ale není povinen náhradou žalobkyni, které, když nemohla v jeho domě provozovati hostinské živnosti na základě koncese, jí náležející, příslušelo právo žádati za přenesení koncese do jiné místnosti (§ 20 živn. ř.). Proč povolané úřady trpěly neoprávněné provozování živnosti žalovaným, nelze soudům zkoumati. Že byly toho náhledu, že se tak děje na základě koncese C-ovy, jest pouhou, ostatně vzhledem k ustanovením § 19 odstavec druhý až čtvrtý živn. ř. patrně neodůvodněnou domněnkou. Případný náhled správních úřadů byl by také beze všeho významu pro rozhodnutí soudní, jež nelze budovati na náhledech jiných úřadů, nýbrž jen na zjištěných skutečnostech a předpisech zákonných.

Citace:

č. 1283. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 772-773.