NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 55.

Na trestnosti předražování nemění ničeho okolnost, že obchod uzavřen za banku, jež dle stanov jest oprávněna s dotyčným zbožím obchodovati. (Rozh. ze dne 15. května 1919, Kr I 35/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po veřejném líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního jako nalézacího soudu v Praze, pokud jím Josef J. sproštěn z obžaloby pro přečin předražování, a, zrušiv rozsudek, vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Nalézací soud sprostil Josefa J. z obžaloby pro přečin dle § 17, č. 2 cís. nař. ze dne 7. srpna 1915, č. 228 ř. z., pokud se týče § 21, č. 2 cís. nař. ze dne 21. srpna 1916, č. 261, s odůvodněním, že není prokázáno, že by byl obžalovaný, koupiv zboží, by je se ziskem dále prodal, jednal v úmyslu, by zvýšil cenu jeho na přemrštěnou výši. Soud má naopak za to, že obžalovaný koupil mýdlo, by je přivedl do konsumu. Se zvláštním důrazem poukazuje rozsudek nalézacího soudu na statutární oprávnění banky A, provozovati obchody se zbožím všeho druhu. Leč neprávem. I banka se může dopustiti předražování, přes to, že je dle stanov k obchodu se zbožím oprávněna. Banky musí se při svých obchodních jednáních podrobiti týmže obmezením soukromého obchodu, kterým podléhá obchodník jednotlivec. Není naprosto žádného důvodu posuzovati zištnou činnost bank za doby válečné dle zásad jiných, nežli se posuzují výdělečné snahy jednotlivců. Shora uvedené právní stanovisko nalézacího soudu by bylo snad správné, kdyby byl první soud zjistil, že snaha obžalovaného směřovala k tomu, aby mýdlo přišlo do konsumu nezdražené. Úmysl vyhnati ceny do výše byl by v daném případě vyloučen jen tehdy, kdyby był obžalovaný nečinil nároku na zisk. Takového zjištění soud nalézací neučinil a za daného stavu věci ani učiniti nemohl; rozsudek naopak prohlašuje, že banka jednala dle stanov, prodávajíc se ziskem nakoupené mýdlo. Ustanovení obou zmíněných cís. nař. směřují proti illegitimnímu obchodu překupnickému, který se vměšuje z pohnutky, docíliti překupnického zisku, jako hospodářsky nezdravý živel mezitímného obchodu do oběhu zboží v úmyslu, ceny zvyšovati. Ke skutkové podstatě přečinu dle § 17, č. 2 cís. nař. z roku 1915, pokud se týče § 21, č. 2 cis. nař. ze dne 21. srpr.a 1916 se vyhledává, by pachatel jednal u vědomí, že jeho činnost nemůže míti jiný následek, nežli přivoditi hospodářsky neodůvodněné (tudíž přílišné) zvýšení cen, nebo aspoň k tomuto výsledku přispěje. Tomu jest tak, musilo-li nutně nastati zvýšení cen ziskem vmísivšího se neoprávněného překupníka, bylo-li převzato zboží z druhé neb třetí ruky a prodáno osobám, které je nepřivádějí do konsumu, poněvadž zištný úmysl zahrnuje v těchto případech úmysl zvýšiti stupňovitě ceny na přemrštěnou výši.

Citace:

Čís. 55. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 89-90.