NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11478.

Nedolíčila-li strana v odvolání důvod nesprávného právního posouzení věci v určitém směru, nemůže v tomto směru uplatňovati nesprávné právní posouzení věci v dovolání, třebas odvolací soud přezkoumal (neprávem) právní posouzení věci prvým soudem i v onom směru.
(Rozh. ze dne 12. března 1932, Rv II 468/31.)
Žalobou, o niž tu jde, domáhala se manželka na manželi, by bylo manželství rozvedeno od stolu a lože z viny žalovaného manžela a by žalovaný manžel byl uznán povinným platiti žalobkyni výživné měsíčních 200 Kč. Procesní soud prvé stolice rozvedl manželství z viny obou manželů a zamítl žalobní žádost o placení výživného. Odvolací soud k odvolání žalobkyně napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně, mimo jiné z těchto
důvodů:
Uplatňujíc dovolací důvod § 503 čís. 4 cřs. vytýká dovolání, že odvolací soud neposoudil věc správně po stránce právní co do zamítnutí žalobní žádosti o placení výživného, neposuzovav tuto žalobní žádost i s hlediska dvorního dekretu ze dne 4. května 1841 čís. 531 sb. z. s. Ani v tomto směru nelze dovolání přiznati oprávnění. V odvolání z rozsudku prvního soudu napadala žalobkyně sice celý tento rozsudek a uváděla mimo jiné jako odvolací důvod i nesprávné právní posouzení věci, aniž však, jak správně uvádí odvolací soud, dolíčila tento odvolací důvod, pokud jde o zamítnutí žalobní žádosti o placení výživného. Odvolací soud, jenž mohl přezkoumati rozsudek prvního soudu jen v mezích odvolacích návrhů a provedených odvolacích důvodů (§§ 462 a 467 čís. 3 c. s. ř.), nebyl tudíž ani oprávněn přezkoumati tento rozsudek i co do řečeného zamítajícího výroku prvního soudu, ana žalobkyně v odvolání v této příčině vůbec nevytýkala a nedoličovala nesprávné právní posouzení věci. Nemůže proto žalobkyně v dovolání doháněti, co opomenula učiniti v odvolání, a nemůže důvodně brojiti proti napadenému rozsudku výtkou, že neposoudil věc správně po stránce právní; je nerozhodno, že jí snad k této výtce zavdal podnět odvolací soud tím, že se o své újmě a zbytečně zabýval i otázkou právního posouzení věci co do zamítnutí žalobní žádosti o placení výživného.

Citace:

č. 11478. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 295-296.