NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4230.

Veřejní zaměstnanci. — Administrativní řízení (Slovensko): * Usnesení municipálního výboru, aby byly odkoupeny pensijní požitky municipálního úředníka, jest zmatečné, když úředník ten v době usnášení není čsl. státním občanem. Usnesení takové může ministr pro Slovensko, jako úřad nadřízený municipálnímu výboru, zrušiti pro zmatečnost.
(Nález ze dne 15. prosince 1924 č. 19339/23.)
Věc: Dr. Emil K. v Budapešti proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o vykoupení zaopatřovacích požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Valné shromáždění municipálního výboru města Bratislavy usneslo se v zasedání ze 6. a 7. února 1922, aby st-l, městský knihovník, k vlastní žádosti byl pensionován dnem 1. února 1922 a aby jeho pensijní požitky byly vykoupeny penízem 30000 K.
Min. pro Slov. rozhodnutím z 24. června 1922 toto usnesení zrušil, poněvadž ze žádosti st-lovy nebylo zřejmo, jde-li o pozoruhodný případ ve smyslu ustanovení § 30 městského statutu.
O nové žádosti st-lově usneslo se valné shromáždění města Bratislavy v zasedání z 18. a 19. září 1922, že údaje její odůvodňují »splnenie žiadosti o penzionovanie a tak splnená môže byt tiež žiadost o výmenu penzie, preto valné shromaždenie podržiava svoje už vynesené uzavretie«.
Nař. rozhodnutím vyslovil min. pro Slov., že apelacím, podaným do tohoto usnesení Drem Milanem I. a spolkem »Internationaler republikanischer Freundschaftsbund« vyhovuje a následkem toho zrušuje usnesení to pro absolutní zmatečnost a nepřípustnost, poněvadž st-l, jenž se dne 22. prosince 1921 vystěhoval do Maďarska, byl zapsán do listiny B státních úředníků maďarských a pensionován, z čehož nepochybně plyne, že nabyl státní občanství v Maďarsku, neboť maďarskými státními úředníky mohou býti dle § 1 bodu a) zák. čl. L z r. 1883 jen maďarští státní občané a jen ti mohou ve smyslu § 1 bodu c) zák. čl. LXV z r. 1912 pobírati pensijní požitky od maďarského státu. Když však zastupitelský sbor na tuto okolnost nebral zřetele a nedbal toho, že st-l jako maďarský státní občan ve smyslu § 3 č. 1 pensijního statutu města Bratislavy ztratil všeliký nárok proti městu Bratislavě na pensionování a pensijní požitky, jednal protizákonně.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
St-l především namítá, že žal. úřad nebyl oprávněn k vydání nař. rozhodnutí, dovozuje, že dle § 45 zák. čl. XXVI z r. 1896 proti usnesení zastupitelského sboru, jde-li o požitky municipálních úředníků a jiných zaměstnanců, jest přípustná pouze stížnost k nss-u a nikoli apelace. Dále namítá stížnost, že vzhledem k předpisům § 10 zák. čl. XXI z r. 1886 a § 20 zák. čl. XXVI z r. 1896 nebyl žal. úřad ani oprávněn zakročiti z titulu dozorčího práva. Popírá tedy stížnost kompetenci žal. úřadu k vydání nař. rozhodnutí.
V době, kdy se stalo usnesení valného shromáždění města Bratislavy z 18. a 19. září 1922, bylo město Bratislava municipiem ve smyslu zák. čl. XXI z r. 1886, neboť zák. ze 13. července 1922 č. 243 Sb., jímž bylo ustanoveno, že město to přestává býti municipiem a podrobuje se předpisům o městech se zřízeným magistrátem, nabyl vzhledem k ustanovení § 31 cit. zák. a §§ 1 a 20 vl. nař. z 23. listopadu 1922 č. 335 Sb. platnosti dnem vyhlášení tohoto nařízení, t. j. teprve dnem 30. listopadu 1922.
Žal. úřad připouští v odvodním spise, že vzhledem k ustanovení § 45 zák. čl. XXVI z r. 1896 nebyl příslušným rozhodovati o usnesení zastupitelského sboru, poukazuje však na to, že mohl tak učiniti a učinil se zřetelem k absolutní zmatečnosti a nepříslušnosti usnesení toho. Tvrdí tedy žal. úřad v odvodním spise, že prohlásil zmíněné usnesení valného shromáždění municipálního výboru za právně bezúčinné, poněvadž usnesení to jest zmatečné. Znění nař. rozhodnutí není s tímto tvrzením v rozporu. Žal. úřadu nelze upříti právo, aby jako úřad správní, nadřízený municipálnímu výboru, prohlašoval za právně bezúčinná ta rozhodnutí municipálního výboru, která jsou absolutně zmatečná a nejsou tudíž schopna právní moci. V daném případě prohlásil žal. úřad, že rozhodnutí jest zmatečné, poněvadž st-l pozbyl vůči městu Bratislavě nárok na zaopatření tím, že nabyl maďarského státního občanství. Vidí tedy úřad zmatečnost usnesení v obsahu jeho, poněvadž se jím zakládá právně nemožný stav, jenž s podstatou a účelem zaopatření úředníků jest neslučitelný.
Dle § 1 zák. čl. I z r. 1883 může na státní neb municipální úřad býti jmenován, po případě zvolen a jmenován definitivním, po případě volbu lze za platnou považovati jen tehdy, když dotčená osoba jest uherským (nyní čsl.) státním občanem. V § 6 č. 1 zák. čl. LXV z r. 1912 jest ustanoveno, že na zaopatření nemá nároku státní zaměstnanec, který pozbyl uherského, resp. nyní na území Slovenska čsl. státního občanství.
Bohuslav, Nálezy správní VI. 144 Také pensijní statut města Bratislavy obsahuje v § 3 ustanovení, že nároku na zaopatření nemá ten úředník, podúředník neb sluha, který ztratil uh. státní občanství.
Uváží-li se ještě, že na systemisovaném místě s fixním ročním neb měsíčním platem ztrávená aktivní služba u municipia jest s hlediska všech ustanovení zák. čl. LXV z r. 1912 na roveň postavena služební době ve státní službě (§ 16) a že také dle § 29 zák. čl. LVII z r. 1912 o služebních požitcích komitátních zřízenců se nečiní rozdílu mezi státní a municipální službou, pokud jde o její započtení do celkové služby pro povýšení, služební přídavek a postup do platových stupňů, vysvitne, že není slučitelno s podstatou a účelem pensijního zaopatření poskytovati pensi cizím státním občanům a že čsl. státní občanství jest předpokladem pro poskytování pensijních zaopatřovacích požitků municipálních úředníků resp. pro vykoupení jejich.
Kdyby tedy municipální výbor byl se usnesl odkoupiti pensijní požitky st-lovy v době, kdy st-l již čsl. státním občanem nebyl, bylo by usnesení jeho zmatečné a tudíž právně neúčinné. Min. pro Slov. byl by pak jako úřad nadřízený municipálnímu výboru povolán toto zmatečné usnesení odstraniti.
Jde tedy jediné o to, byl-li st-l v době usnesení valného shromáždění municipálního výboru z 18. a 19. září 1922 čsl. státním občanem čili nic. Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že st-l není čsl. státním občanem, protože nabyl maďarského státního občanství. Výrok ten založil žal. úřad na výslechu st-lově, jenž dne 8. května 1923 protokolárně vypověděl, že přišel dne 22. prosince 1921 do Maďarska, že nebyl po státním převratu v aktivní službě maďarského státu, že požádal v létě r. 1922 o zapsání do listiny B státních úředníků a pensionování a že žádosti té bylo cestou milosti vyhověno.
Z těchto okolností nelze s bezpečností usuzovati, že st-l nabyl maďarského státního občanství, dokonce však není patrno, kdy tohoto státního občanství nabyl, resp. že se tak stalo před usnesením valného shromáždění z 18. a 19. září 1922.
V odvodním spise poukazuje žal. úřad sice k tomu, že st-l ve stížnosti na nss resp. v její příloze udává, že 25. července 1922 ve prospěch maďarského státu optoval a že dle ustanovení čl. 63 zák. čl. XXXIII z r. 1922, jímž maďarský stát Trianonskou smlouvu inartikuloval, a dle § 6 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. dlužno st-le považovati za maďarského státního občana. Dle posledně cit. zákonitého ustanovení nastává změna ve státním občanství dotčených osob dnem řádně vykonané opce t. j. opce vykonané ve smyslu tohoto zákona (č. 236 z r. 1920). Ze spisů však není vůbec zřejmo, byla-li opce vykonána podle tohoto zákona a jakým způsobem. Při posuzování otázky, pozbyl-li st-l čsl. státního občanství a kdy, dlužno přihlížeti k tuzemským normám právním a nepřichází tudíž zák. čl. XXXIII z r. 1922 jako právní norma státu maďarského vůbec v úvahu.
Dovolává-li se žal úřad také svého nařízení z 3. března 1920 č. 1925/920 pres., stačí poukázati k tomu, že nař. rozhodnutí se o toto nařízení vůbec neopírá.
Za tohoto stavu nemá výrok žal. úřadu, že st-l není čsl. státním občanem, resp., že jím nebyl dne 18. a 19. září 1922, kdy valné shromáždění municipálního výboru města Bratislavy se usneslo, aby byl pensionován a jeho pensijní požitky byly vykoupeny, dostatečné opory ve spisech. Bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 4230. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1012-1015.