Čís. 17336.

Výklad § 12 vlád. nař. č. 250/1935 Sb. z. a n.
Na pohledávku zajištěnou úvěrovou hypotékou jest podle § 12 dotč. zák. přikázati úroky, jež nejsou starší než tříleté, jen v rámci nejvyšší částky zajištěné úvěrovou hypotékou, a mimo tento rámec v stejném pořadí úroky ze čtvrtý rok. (Rozh, ze dne 12. června 1939, R II 77/39.)
Rozvrhujíce nejvyšší podání za nemovitost, jejímž vlastníkem (povinným) byl zemědělec ve smyslu vlád. nař. č. 250/1935 Sb. z. a n., nepřikázaly nižší soudy vymáhající věřitelce úroky, pokud přesahovaly rámec úvěrových hypoték, pro vymáhající věřitelku zřízených, prvý soud z těchto důvodů: Úroky, pokud přesahovaly rámec úvěrních hypoték, nebyly přikázány, ježto v rámci úvěrní hypotéky nelze požadovati více než činí nejvyšší míra, uvedená v pozemkové knize. Tato mez nesmí býti překročena ani o úroky.
Nejvyšší soud přikázal vymáhající věřitelce mimo rámec úvěrové hypotéky v stejném pořadí úroky za čtvrtý rok.
Důvody:
Podle ustanovení § 12 vlád. nař. č. 250/1935 Sb. z. a n. bylo dovolací rekurentce přikázati na její účtovanou celkovou pohledávku v rámci kauční hypotéky 13600 K pely účtovaný kapitál 12730 K a na účtované úroky za dobu od 30. února 1932 do dne příklepu, t. j. 21. října 1938, per 4976 K tu jejich část, která je kryta kauční hypotékou, tedy její zbytek 870 K. Nad to bylo pak přikázati do volací rekurentce podle ustanovení § 12 cit. vlád. nař. úroky za jeden rok, a to jakožto rámec čtyřletých úroků z nesplaceného zbytku pohledávky v den příklepu, jak tomu nasvědčuje ustanovení poslední věty uvedeného § 12 vlád. nař.

Citace:

č. 17336. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 376-377.