Čís. 5698.

Jde o porušení zákona v § 8, odst. 3 zák. čís. 31/1929 Sb. z. a n., byl-li při odsouzení pro přestupek uložen náhradní trest vyšší nežli čtrnácti dnů.
(Rozh. ze dne 2. října 1936, Zm I 1011/36.) Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona takto právem: Rozsudkem okresního soudu v Chebu ze dne 26. dubna 1935, č. j. T 1430/34-12, ve výroku, jímž pro případ nedobytnosti peněžitých trestů uložených odsouzeným za přestupek podle § 522 tr. z. byl ustanoven náhradní trest vězení u každého v trvání jednoho měsíce, a potvrzujícím jej rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Chebu ze dne 15. ledna 1936, č. j. To 560/35-7, byl porušen zákon v ustanovení § 8, odst. 3 zákona z 21. března 1929, č. 31 Sb. z. a n.; oba rozsudky se v tomto výroku zrušují a náhradní trest se vyměřuje oběma odsouzeným znovu, a to vězením u každého v trvání čtrnácti dnů.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Chebu ze dne 26. dubna 1935 byli obžalovaní E. L., K. H. a R. K. uznáni vinnými přestupkem podle § 522 tr. z., jehož se dopustili tím, že dne 8. května 1934 ve vlaku na trati mezi Karlovými Vary a Chebem hráli hazardní hru, a byli za to odsouzeni podle § 522 tr. z. každý k pokutě 1000 Kč, v případě nedobytnosti do vězení v trvání jednoho měsíce a podle § 389 tr. ř. k náhradě nákladů řízení trestního. Odsouzení u všech z obžalovaných je nepodmíněné.
Proti rozsudku podali obžalovaní odvolání.
Rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Chebu ze dne 15. ledna 1936 bylo odvolání obžalovaného K. H. vyhověno a napadený rozsudek změněn v ten smysl, že se K. H. podle § 259, odst. 2 tr. ř. zprošťuje obžaloby pro přestupek § 522 tr. z. Odvolání obžalovaných E. L. a R. K. bylo zamítnuto jako bezdůvodné, takže odsuzující rozsudek ohledně těchto dvou obžalovaných je pravoplatný.
Oba rozsudky porušují zákon v ustanovení § 8, odst. 3 zák. z 21. března 1929, č. 31 Sb. z. a n., pokud ukládají obžalovaným E. L. a R. K. náhradní trest vězení v trvání 1 měsíce, přes to, že podle cit. zák. ustanovení doba náhradního trestu při odsouzení za přestupek nesmí činiti více než čtrnáct dnů.
Bylo proto zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona vyhověti, uvedené rozsudky v napadeném výroku zrušiti a náhradní trest oběma odsouzeným v mezích cit. zákonného ustanovení znovu vyměřiti.

Citace:

Čís. 5698. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 415-416.