Čís. 6665.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.) Přerušil-li prvý soud řízení podle §u 25 zák., maje za to, že jde o nájemné, rekursní soud však zrušil napadené usnesení a nařídil další jednání ve sporu, jsa názoru, že jde o úplatu za bezprávné užívání bytu, jest dovojací rekurs přípilstným. Tomu není na závadu ani předpis §u 527, druhý odstavec, c. ř. s., ani předpis §ů 190 a 192, druhý odstavec, с. ř. s.
Předpisu §u 25 zák. nelze užiti ve sporech, v nichž nejde o zaplacení nájemného, nýbrž úplaty za bezdůvodné užívání bytu.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1927, R II 394/26.)
2* — Čís. 6665 —
20
Majitelka domu domáhala se na žalovaných úplaty za bezdůvodné prý užívání bytu. Prvý soud přerušil k návrhu žalovaných řízení podle §u 25 zákona o ochraně nájemníků ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a nař., jsa toho mínění, že se jedná o zaplacení nájemného v domě, podléhajícím ochraně nájemníků, a že žalobkyně nemůže tvrditi, že žalovaní užívají bytu bezprávně, když se o této otázce jedná v jiném sporu, který nebyl ještě právoplatně rozhodnut. Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu, nařídil další jednání ve sporu bez přerušení podle §u 25 onoho zákona, ježto se nejedná o zaplacení nájemného, nýbrž o úplatu za bezprávné užívání bytu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Především nutno uvážiti přípustnost dovolaciho rekursu. Jí nebrání předpis §u 527 c. ř. s. Rekursní soud sice zrušil usnesení prvého soudu a nařídil další jednání ve věci, ale nenařídil nové rozhodnutí o přerušení sporu po výslechů stran. Proto se nejedná vlastně o zrušení usnesení prvého soudu, nýbrž o jeho změnu a zamítnutí návrhu na přerušení sporu podle §u 25 zák. o ochraně nájemníků. — Dovolacímu rekursu nebrání ani předpis §u 192 odstavec druhý c. ř. s. Nařízení o přerušení sporu ve smyslu §u 190 c. ř. s. týče se jednak případů, kde se otázka pro spor předurčující řeší v zahájené jiné rozepři nebo v zahájeném řízení správním. V projednávaném případě nemá se však řešiti otázka výše úplaty za užívání bytu v řízení již zahájeném, ani v rozepři ani v řízení správním, nýbrž v řízení nesporném, jež není zahájeno. — Při přerušení sporu podle §u 25 zákona o ochraně nájemníků nejedná se také o řešení předurčující otázky, kterou by soud procesní mohl sám řešiti, jak je tomu v případě §u 190 c. ř. s., nýbrž o řešení předběžné otázky, kterou závazně musí řešiti jen soudce nesporný. Podle §u 190 c. ř. s. jde o přerušení podle úvahy soudu dle účelnosti, ale podle §u 25 uvoz. zákona o přerušení závazné. — Proto se zákaz opravného prostředku proti odepření přerušení sporu podle §u 190 a 192 odstavec druhý c. ř. s. nevztahuje na sporný případ. Nejedná se tu o přerušení sporu podle §u 190 c. ř .s. ani o případ zcela obdobný.
Ve věci však není dovolací rekurs opodstatněn. Stěžovatelé vytýkají, že rekursní soud měl přeruší ti spor bez ohledu na to, z jakého důvodu užívají sporného bytu. Ježto se jedná o byt ve starém domě, podléhajícím ochraně nájemníků, neměl přihlížeti jen k tvrzení žalobkyně, že užívání děje se bez důvodu, nýbrž i k jejich tvrzeni, že užívají bytu z důvodu nájmu. Spor měl prý býti přerušen i z toho důvodu, že o otázce, zda jde o užívání z důvodu nájmu, jedná se v jiném již zahájeném sporu. Ale domáhajíce se v dovolacím rekursu přerušení sporu podle §u 190 c. ř. s. proto, že otázka nájmu řeší se v jiném sporu, stěžovatelé přehlížejí, že o takovém přerušení ani rekursní soud nerozhodl, ponechav je úvaze prvého soudu — a také by opravný prostředek proti odepření takového přerušení ani nebyl přípustný. Stěžovatelům však nelze přisvědčiti, že by přerušení řízení podle §u 25 zákona o ochraně ná- — Čís. 6666 —
21
jemníků mělo býti nařízeno též tehdy, když se sporem nevymáhá nájemné, nýbrž jde o úplatu za užívání bytu v domě, podléhajícím ochraně nájemníků — třeba se bytu užívalo z jiného důvodu. Předpis §u 25 zákona o ochraně nájemníků je předpisem výjimečným a nelze ho obdobně rozšiřovati i na poměry, kde se nejedná o sporné nájemné, nýbrž o náhradu za jinaké užívání bytu (zejména bezdůvodné užívání). Při určení náhrady za takové užívání mohou býti rozhodna jiná hlediska než-li při určení nájemného. Výtka, že rekursní soud neměl se spokojiti s tvrzením žalobkyně, že užívání je bezdůvodné, a měl přihlédnouti i k tvrzení žalovaných, že užívají bytu z důvodu nájmu, není odůvodněna proto, že v tomto sporu jedná se jen o to, zda žalovaní užívají bytu beze všeho důvodu, jen o tento důvod je žaloba opřena, a právem tedy soudí rekursní soud, že žaloba na tento důvod omezená by musila býti zamítnuta, kdyby se objevilo, že žalovaní neužívali bytu bezdůvodně, aniž by bylo třeba spor přerušiti dle §u 25 zákona o ochraně nájemníků. To by přicházelo v úvahu teprve, kdyby žalobkyně změnila žalobní důvod za podmínek §u 235 c. ř. s.

Citace:

Čís. 6665. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 47-49.