NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13153.

Pronajímatel ručí nájemci za škodu, kterou utrpěl tím, že v najatém bytě vznikl následkem nesprávné konstrukce stavby požár.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1933, Rv I 531/32.)
Žalobce domáhal se na žalovaných náhrady škody, kterou utrpěl tím, že v jeho bytě, jejž má najatý v domě žalovaných, vznikl následkem nesprávné konstrukce stavby požár. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a uložil soudu prvé stolice, by ve věci dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Nižší soudy zamítly žalobu, nepřipustivše důkazy, ježto prý žalovaní za vadnou konstrukci stavby svého domu neručí a žalobce zavinění žalovaných co do této vadnosti ani netvrdil. Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Podle § 1096 obč. zák. je pronajímatel povinen, odevzdati nájemníkovi najatý předmět ve stavu použivatelném, to jest ve stavu, umožňujícím nájemníkovi obvyklé užívání pronajatého předmětu. V takovém stavu není byt, který jest následkem vadné konstrukce domu ohrožen nebezpečím ohně. Žalovaní nebyli by proto splnili svůj smluvní závazek jako pronajímatelé, kdyby byli žalobci, jak tento tvrdí, odevzdali byt ohrožený nebezpečím ohně. Ježto žalobce označuje jako příčinu tohoto nebezpečí vadnost konstrukce stavby, jest zřejmo, že byt žalobcův nebyl upotřebitelný již v době odevzdání. § 1096 obč. zák. ustanovuje sice jako následky vadnosti věci pronajaté osvobození nájemníka od placení nájemného, než tím mu není odňata možnost, by se nedomáhal náhrady škody podle předpisů §§ 1293 a násl. obč. zák. Kdyby tudíž žalobce své tvrzení o vadnosti bytu a o její příčině dokázal, ručili by mu žalovaní za škodu, způsobenou mu zmíněnou vadnosti bytu podle §§ 1096, 1295, 1298 obč. zák., neboť šlo by o porušeni smluvní povinnosti, které samo o sobe zakládá zavinění (§ 1295 obč. zák.). V tomto případě nebylo povinností žalobcovou, by tvrdil a dokazoval, že žalovaní vadnost bytu pokud se týče vadnou konstrukci stavby zavinili nebo tuto vadnost znali, nýbrž bylo věcí žalovaných podle § 1298 obč. zák., by prokázali, že je nestihá zavinění na porušení této smluvní povinnosti. S tohoto právního hlediska však nižší soudy věc neřešily, takže zůstalo řízení již v první stolici kusé a bude je třeba doplniti.

Citace:

Čís. 13153. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 712-713.