Čís. 1710.
Lze povoliti vklad trhové smlouvy uzavřené pro případ smrti jednoho ze smluvníků, třebas pozůstalost prodatele nebyla ještě projednána a odevzdána.
(Rozh. ze dne 13. června 1922, R I 634 22).
Notářským spisem ze dne 2. prosince 1921 postoupil Josef F. pro případ svého úmrtí nemovitosti své manželce Julii za ujednanou kupní cenu, z níž 20 000 Kč mělo připadnouti v době zletilosti synu postupitelovu Josefovi. Dle intabulační doložky spisu mohlo býti vloženo právo vlastnické pro Julii F-ovou a právo zástavní pro nezl. Josefa F-a. Po smrti Josefa F-a staršího domáhala se jeho manželka Julie F-ová zmíněných vkladů, předloživši snímek notářského spisu a zápis o úmrtí svého manžela Josefa F-a. Knihovní soud žádost zamítl. Důvody: Z obsahu předloženého snímku se spisu notářského jde jasně na jevo, že postupující Josef F. učinil v něm pořízení pro případ smrti. Jedná se tudíž o právní jednání na případ smrti, totiž o notářský testament zřízený ve formě notářského spisu dle § 70 а 67 not. řádu, případně o dědickou smlouvu dle § 1249 obč. zák. Z toho plyne, že osoby tímto právním jednáním obmyšlené, totiž manželka Julie F-ová a nezl. syn Josef F., mají pouze postavení dědiců (odkazovníku) a práva, z řečeného jednání pro ně vyplývající, jsou pouze právy dědickými, jež dojíti mají účinku úmrtím postupujícího Josefa F-a. Práva taková nejsou dle § 9 knih zák. předmětem knihovního zápisu, byť i vyvěrala ze smlouvy dědické. Práv vlastnických anebo jiných věcných práv (zástavních) mohou nabýti osoby obmyšlené v citovaném pořízení pouze na základě odevzdací listiny, vydané po řádném pozůstalostním řízení a nikoliv již samým právním jednáním pro případ úmrtí, které může býti pouze podkladem dědickeho projednání, které však nemožno směsovati nebo na roven stavěti právním jednáním uzavřeným mezi živými a vázaným snad časem neb odkladací výminkou. Provedení požadovaných zápisů v knize pozemkové vedlo by k obejití zákona s pominutím řízení pozůstalostního a mělo by v zápětí po případě zkrácení dědiců (zejména nezletilých). Rekursní soud žádané vklady povolil. Důvody: Dle § 94 knih. zák. přísluší knihovnímu soudu jen zkoumati, zda knihovní návrh vyhovuje ustanovením tohoto zákona. Jest sice správným, že postupní smlouva ze dne 2. prosince 1921, spisem notářským mezi manželi Josefem a Julií F-ovými zřízená, byla uzavřena pro případ úmrtí Josefa F-a; ježto však smrt jeho byla doložena úmrtním listem, byla knihovní žádost obsahem připojených listin, co do formy bezvadných, úplně odůvodněna a poněvadž ani knihovní stav žádaným zápisům nebrání a ani o legitimaci žadatelky nemůže býti pochybnosti, mělo býti knihovnímu návrhu vyhověno. Jaké právní účinky budou míti žádané knihovní vklady na práva pozůstalostních dědiců, o tom nelze v knihovním řízení usuzovati a postačí jen, když dědicové neb opatrovník pozůstalosti o těchto knihovních zápisech budou vyrozuměni.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Knihovní soud, který jest žádán za provedení vkladu, má žádost i s přílohami přezkoumati zejména v tom směru, jsou-li tu náležitosti § 94 knih. zák. A tu dlužno uznati, že předepsané náležitosti tu jsou. Podle notářského spisu lze povoliti žádaný vklad, jelikož jde tu o smlouvu trhovou, jejíž účinky nastati mají po smrti Josefa F-a, kteroužto podmínku dlužno označiti za přípustnou, poněvadž nikde v zákoně není předpisu, který by to zakazoval. Smlouvu dlužno v jejím celém obsahu považovati za smlouvu mezi živými, která již za života stran je platna, při níž účinnost jen pokud se týče vtělení nastati měla po smrti Josefa F-a. To plyne i z nedosti přesné stylisace totiž ze slov: »již postoupil« a »již do vlastnictví ujala«. Není tedy se stanoviska § 94 a § 26 knih. zák. překážky povolení žádaných vkladu, a není námitek se stanoviska soudu pozůstalostního, dále se stanoviska vyměření poplatků dědických, dále zda nejde tu o zkrácení nezletilého dědice, zda není tu dána možnost dědicům, odporovati smlouvě. Všechny tyto námitky a otázky možno ještě uplatňovati a řešiti při projednávání pozůstalosti cestou sporu.