NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4336.

Ustanovení o veřejností hlavního přelíčeni (i porotního) má za účel jen, by se soudní řízení nekonaloi bez umožnění jeho veřejné kontroly.
Zákon nejen nezakazuje, nýbrž přímo předpokládá a připouští možnost kontroly osob, jež se domáhají vstupu ke hlavnímu přelíčení, najmě pokud jde o jejich mravní způsobilost, vyžadovanou § 228 tr. ř.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1931, Zm II 334/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost tří obžalovaných do rozsudku krajského soudu trestního v Brně jako soudu porotního ze dne 11. června 1931, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými: Josef V. zločinem krádeže podle §§ 8, 171, 173, 174 II. a), c), 176 II. a), 179 tr. zák., přestupkem podvodu podle § 461 tr. zák., přestupkem proti veřejným zařízením a opatřením podle § 320 písm. e) tr. zák. a přestupkem nedovoleného nošení zbraně podle § 36 zbroj. pat., Jaroslav H. zločinem krádeže podle §§ 8, 171, 173, 174 II. a), c), 176 II. a), 179 tr. zák., zločinem veřejného násilí podle § 81, 82 tr. zák., zločinem těžkého ublíženi na těle podle §§ 152, 155 a) tr. zák., zločinem nebezpečného vyhrožování podle § 99 tr. zák., přestupky proti veřejným zařízením a opatřením podle § 320 písm. e) tr. zák. a podle § 324 tr. zák. a přestupkem nedovoleného nošení zbraně podle § 36 zbroj. pat., a Rudolf M. zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II. a), c), 176 II. a), 179 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Důvod zmatečnosti čís. 4 § 344 tr. ř. shledává zmateční stížnost v tom, že byl při hlavním přelíčení porušen předpis § 228 tr. ř. o veřejnosti hlavního přelíčení tím, že byly policií, jež stála před budovou krajského soudu trestního, do této budovy pouštěny jen osoby, jež se vykázaly obsílkou nebo jiným průkazem o tom, »že mají tam úředně co pohledávati«, nebo úředním průkazem o tom, že jsou Zachovalé, a dále tím, že byly policejními orgány v budově do druhého poschodí, v němž jest porotní síň, jakož i do této síně pouštěny jako posluchači jen ti, kdož se mohly vykázati úředním průkazem zachovalosti. Stížnostem nelze přiznati oprávnění. Záznamem protokolu o hlavním přelíčení jest zjištěno, že jednání bylo veřejné. Zákonný požadavek veřejnosti líčení podle § 228 tr. ř. není podmíněn neomezenou volností přístupu ani jakéhokoliv počtu posluchačů ani kterékoliv osoby, jež se vstupu k přelíčení domáhá. V onom směru jsou hranice veřejnosti dány již přirozeným požadavkem nerušeného projednávání věci a možností umístiti posluchače v jednací síni, při čemž je zejména přihlížeti i k tomu, by v přeplněné jednací síni nebylo ohroženo zdraví osob na projednávání zúčastněných. Již proto jest příliv posluchačstva do jednací síně účelně upraviti; i když se při tom naplnění jednací síně z oněch důvodů omezí, je požadavku veřejnosti učiněno zadost, je-li při tom zachován účel, který zákon ustanovením o veřejnosti hlavního přelíčení jediné sleduje a jímž jest jen, by se soudní řízení nekonalo bez umožnění veřejné jeho kontroly. V tomto jediném účelu veřejnosti hlavní přelíčení není podle zákona rozdílu mezi řízením před porotou a před senátem a nesleduje zákon zejména ani při porotě záměr, by bylo mocným dojmem nálady posluchačstva v porotní síni působeno na porotce, jak mají za to mylně stěžovatelé. Požadavku veřejnosti bylo tudíž vyhověno, když (jak zdůrazňuje předseda hlavního přelíčení ve zprávě, kterou na vyzvání nejvyššího soudu podal o učiněných opatřeních) porotní síň byla po celou dobu přelíčení četně navštívena osobami civilními kromě posluchačů četnické školy, a to dokonce tak, že civilní posluchačstvo počtem vždy převládalo, a zejména v posledních dnech, kdy zájem obecenstva rostl, byla porotní síň zcela naplněna převážnou většinou civilním obecenstvem. Byla-li porotní síň takto naplněna, bylo nejen zcela na místě, ale přímo nutné, byly-li, jak se tvrdí ve zmatečních stížnostech, do budovy a do soudní síně vpouštěny jen tí, kdož se u vchodu legitimovaly obsílkou nebo jinak prokázaly, že mají v budově úředně co činiti, tímto nutným opatřením, čelícím zřejmě jen přeplnění síně, nemohla vůbec bytí porušena veřejnost přelíčení, daná již v tom, že porotní síň byla naplněna jinými posluchači. Pokud se dále ještě vytýká, že prý byly požadováním průkazu zachovalosti kontrolovány jednotlivé osoby i ve dnech, kdy prý v jednací siní bylo dosti místa, je stěžovatele poukázati k tomu, že § 228 odst. 2 tr. ř. dovoluje odepříti přístup ke hlavnímu přelíčení osobám, které byly opětovně trestány pro zločin proti bezpečnosti života, mravnosti nebo majetku. Přístup k veřejnému líčení nemají dále — vyjímajíc případy v zákoně dále stanovené — osoby nezletilé a osoby ozbrojené. Z toho je vidno, že zákon nejen nezakazuje, nýbrž přímo předpokládá a připouští možnost kontroly těch, kdož se domáhají vstupu ke hlavnímu přelíčení, neboť jen tak lze zjistiti, není-li u nich důvodů, pro něž jim může býti podle zákona přístup odepřen. Taková kontrola je přímo nutná v případech, kde podle povahy projednávané trestní věci lze očekávati ke hlavnímu přelíčení nával posluchačstva, zejména z kruhů osob, jež ve směru zákonem vytčeném byly již trestány a jež, jak je obecně známo, o hlavní přelíčení v trestních věcech určitého druhu jeví zvýšený zájem. Podle zprávy předsedy hlavního přelíčení bylo tomu tak právě v souzeném případě. Neodporovalo proto zákonu, nýbrž splňovalo jeho účel, když v takovém případě byla zavedena vhodná kontrola posluchačů, pokud se týče jejich mravní způsobilosti, vyžadované zákonem v § 228 tr. ř. Zákon nemá ustanovení o opatřeních, jimiž v případě potřeby se má kontrola účastníků hlavního přelíčení prováděti; to jsou již opatření rázu administrativního, jež se, pokud jde o jejich podrobné provádění, vymykají přezkoumání důvodem zmatečnosti podle § 344 čís. 4 tr. ř., ano v rámci tohoto důvodu zmatečnosti je nejvyššímu soudu jen zkoumati, zda učiněným opatřením zásada veřejnosti hlavního přelíčení nedoznala újmy ve všeobecnosti, nikoliv v tom směru, zda se snad ta či ona osoba, třeba že jinak snad ke vstupu oprávněná, do jednací síně nedostala, poněvadž se kontrolním orgánům žádaným způsobem nemohla legitimovati. Zákon nechrání oním zmatkem oprávnění jednotlivců na účast při hlavním přelíčení, neboť toto je jen relativní, v rámci možnosti, nýbrž zásadu veřejnosti líčení ve všeobecnosti a přiměřeně účelu, pro nějž je zákonem stanovena a jenž byl již shora vytčen; ani v těchto hranicích ona zásada újmy nedoznala, neboť je podle předsedovy zprávy jisto, že ke hlavnímu přelíčení bylo připuštěno v mezích, místním poměrům odpovídajících, daleko více posluchačstva, než by již stačilo ke splnění zákonného požadavku veřejnosti, že totiž přístup ani nebyl zamezen obecně vůbec, ani nebyl omezen v míře, jež by nebyla slučitelná se zásadou veřejnosti (jako na příklad, kdyby byl omezen jen na osoby, jimž podle § 230 tr. ř. musil by býti povolen přístup i k tajnému přelíčení, nebo na posluchače, kteří by počtem jen nepatrně převyšovali počet účastníků tajného líčení a pod.). Že kontrolní opatření byla toho rázu, netvrdí ani zmateční stížnost. Jest proto bezdůvodná nejen, pokud uplatňuje u všech obžalovaných důvod zmatečnosti podle § 344 čís. 4 tr. ř. pro porušení předpisu § 228 tr. ř., nýbrž zmateční stížnost obžalovaného V-a a M-e i v důvodu zmatečnosti podle § 344 čís. 5 tr. ř. pro zamítnutí důkazů, které navrhoval jejich obhájce v tom směru, by navrhovatel sám a ti strážníci, kteří měli ve dnech přelíčení službu u vchodu do soudní budovy, byli vyslechnuti jako svědci o tom, že přístup posluchačů do soudní síně byl omezován, zejména že ani obhájce Dr. K-a nechtěl dozorce vpustiti do soudní budovy. Pro stížnost,, kterou v tomto směru podal též obžalovaný Jaroslav H., jehož Dr. K. při hlavním přelíčení nezastupoval a jehož jménem tento návrh nebyl učiněn, nedostává se tomuto stěžovateli vůbec zákonné legitimace.

Citace:

Čís. 4336. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 583-586.