Čís. 4376.

Jde o smlouvu o dílo nikoliv o smlouvu nájemní, převzal-li samostatný podnikatel zorání polí majitele velkostatku svými zřízenci. Za škodu ze zapálení stavení jiskřením z lokomotivy parního pluhu ručí jeho majitel za podmínek §u 1315 obč. zák. K pojmu zdatnosti zřízenců při obsluze parního pluhu. Zdatnost nelze stotožňovati se schopností a způsobilostí.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1924, Rv II 614/24).
Majitelka velkostatku, firma M., zjednala si od firmy P. parní pluh k zorání pozemků. Větrem zaneseny byly jiskry z komína parního pluhu na střechu žalobcova domku, jenž vyhořel. Žalobní nárok na náhradu škody proti firmě M. a firmě P. neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud uznal žalobní nárok proti firmě P. důvodem po právu.
Důvody:
Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že odvolací soud považoval smlouvu mezi firmou M. a firmou P. za smlouvu o dílo, nikoli za smlouvu nájemní, že nešlo o služební poměr, nýbrž o samostatné, od firmy M. zcela neodvislé, podnikání firmy P., za které proto neručí firma M., kdežto firma P. že neručí pro nedostatek předpokladů §u 1315 obč. zák. za své zřízence, o nichž bylo i odsuzujícím rozsudkem trestním (§ 268 c. ř. s.) zjištěno, že zavinili škodu žalující strany trestným jednáním, pro které byli odsouzeni, a že firma P. neručí také proto, poněvadž nemohla věděti, že její, ku orání kritického dne užitý stroj toho dne nebyl způsobilý. Dovolatel uvádí, že jde u firmy P. o podnikatelské ručení, že zřízenci firmy P. pracovali nezpůsobilým strojem za silného větru, že vadný stroj a silný vítr přivodily škodu, že zřízenci nedbali opatrnosti a pozornosti, podle §u 1297 obč. zák. u každého člověka předpokládané, že za to vše ručí firma P. sama, neboť ručí také, že její zřízenci mají ony schopnosti a užívají té pozornosti, jakých vyžaduje podle své povahy převzatá práce. Ale že ručí také firma M., která nemůže veškeré s jejím podnikem související práce vykonávati sama, proto je v tomto případě dala vykonati firmou P., tedy používá rovněž cizích osob při podnikovém provozu. Dovolatel má na mysli podnikatelovo ručení za podniková nebezpečenství, způsobená podnikovým provozem, u kteréhož ručení za zřízence neobmezuje se na ručení za nezdatnost podle §u 1315 obč. zák. Ohledně firmy P. nemůže býti dovolání upřena opodstatněnost. Především sluší uvésti, že odvolací soud zcela správně vystihl, že jde mezi firmou M. z jedné, a firmou P. z druhé strany nikoli o smlouvu nájemní, nýbrž o smlouvu o dílo, kdyžtě firma P. jako samostatná podnikatelka převzala zorání polí svými zřízenci vlastním pluhem. Z toho vyplývá, že firma M. neručí žalobci ani za provinilé jednání zřízenců firmy P., ani za vadnost lokomobily, které firma P. použila k výkonu převzaté práce. Proto je dovolání po této stránce bezdůvodné. Jinak je tomu ve příčině firmy P. Odvolací soud sice správně vyslovil, že tato firma ručí podle §u 1315 obč. zák. za nezdatnost svých zřízenců, ale míní, že oba zřízenci firmy R-a a K-a jest v tomto případě považovati za způsobilé a zdatné ku práci, kterou konali za nebezpečných poměrů, a to proto, poněvadž R. je zkoušeným strojníkem a K. zkoušeným topičem, a že všechny námitky ohledně nezdatnosti těchto zřízenců mohly by platiti, kdyby nebyli pro svůj obor zkoušenými, protože za daných okolností nelze po firmě P. žádati větší pečlivost a opatrnost ve výběru lidí, než kterou firma vynaložila, když k orání vzala zkoušeného strojníka a zkoušeného topiče. Tento právní názor odvolacího soudu nelze sdíleti, neboť složení zkoušek, kterým nabývá osoba úředního oprávnění k výkonu úředně licentovaného zaměstnání, neochraňuje ještě pro vždy a za všech okolností před nezdatností. Nezdatným může býti i ten, kdo vykonal všechny zkoušky, ukáže-li se, že přes to jeho výkony nejsou takové, aby ospravedlňovaly úsudek, že vyzkoušená osoba je zároveň zdatnou. Pro posouzení zdatnosti zřízenců firmy P. je rozhodujícím zjištění, že lokomobila nebyla osudného dne opatřena ochranným košem, že stála za větru v blízkosti došky krytých stavení, že byla nezpůsobilou k provozu, protože přehřívač páry v kouřové komoře, i kdyby byl v lokomobile, nezabránil by výletu chomáče jisker. Dále jest rozhodným zjištění, že za orání vyletěly jiskry z komína lokomobily, že veliký, tehdá zuřivší vítr, zanesl je na doškovou střechu žalobcova domku, ta začala hořeti, oheň přenesl se také na tři sousední stavení, čímž byla způsobena škoda, jejíž náhrady se vyhořelí domáhají svými žalobami. Dále je rozhodujícím, že R. i K. odsouzeni byli právoplatně trestním rozsudkem pro přestupek §u 459 tr. zák., spáchaný tím, že dne 26. srpna 1920 v N. lokomobilu oracího stroje, pod níž bylo topeno uhlím, postavili nedaleko doškových domků a tím zavinili, že od jiskry, z komínu vyletěvší, vznikl požár, a že se tím dopustili činu, z něhož se dá snadno předvídali nebezpečenství ohně. Také je rozhodujícím zjištění, že oba zřízenci byli H-em upozorněni na nebezpečnost orání, načež oba odpověděli, aby svědek byl bez starosti, že to nechytne. Mínění odvolacího soudu, že z tohoto ojedinělého případu nelze ještě souditi na nezdatnost zřízenců, odporuje předpisu §u 1315 obč. zák. Především nesmí býti přehlíženo, že tímto novelisovaným předpisem (§ 161/III. novely) bylo ručení v zájmu bezpečnosti zostřeno a ustanoveno, že zaměstnavatel ručí za nezdatnost osoby, v jeho podniku používané, i tenkráte, když nevěděl a nemusil věděti o její nezdatností. Ručení podle §u 1315 obč. zák. není ručením za vinu, nýbrž za výsledek a podmíněno jest tím, že osoby, jichž bylo použito k úkonu, jsou nezdatny. Zdatnost nemůže býti ztotožňována se schopnosti a způsobilostí. Předpokládá sice nutně způsobilost, ale způsobilost musí býti provázena také nejlepší vůlí, skutečně vynaložiti schopnosti ku zřízení díla, a také se předpokládá náležitá píle, dokonalá svědomitost a naprostá dbalost. Nedopatření neubrání se nikdo, ale nesmí to býti vědomé pochybení, když někdo sezná chybu a v ní setrvá, je to již nedbalost, při níž nelze mluviti o zdatnosti. Užije-li se těchto zásad na zjištěný skutkový děj, zřetelně se pozná, že jednání zřízenců bylo hrubě nedbalé a že v něm setrvali, ač byli na nebezpečnost svého jednání upozorněni, že nelze pochybovati, že byli k vykonávání služeb, k nimž byli sjednáni, nezdatni, a je pro užití předpisu §u 1315 obč. zák. lhostejno, zdali firma P. o jejich nezdatnosti věděla, či nevěděla.

Citace:

č. 4376. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 633-635.