NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Č. 3082.

Honební právo: I. Usnese-li se honební výbor na tom, pronajmouti společ. honitbu řízením ofertním, vyhradí si však rozhodovati podle volné úvahy o došlých nabídkách bez ohledu na nejvyšší podání, jde o pronájem honitby z volné ruky. — II. Při takovém pronájmu nemá ten, kdo učiní nejvyšší nabídku, nároku na to, aby jeho nabídka byla přijata. — III. Právní věta jako I. při Boh. 467 adm.
(Nález ze dne 9. ledna 1924 č. 173.)
Prejudikatura: Boh. 467 adm.
Věc: Zikmund S. v J. (adv. Dr. Jos. Neumann z Karlina) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. stranu adv. Dr. Štěpán Musil z Jindř. Hradce) o pronájem honitby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve schůzi honebního výboru v J. z 5. listopadu 1921 bylo usneseno, aby společ. honitba byla rozdělena na čtyři samostatné honitby a aby každá z nich byla samostatně pronajata řízení ofertním na 6 let, počínajíc dnem 1. února 1922.
V sezení z 1. prosince 1921 jednalo se na základě došlých ofert o zadání honitby a bylo usneseno »přiděliti revír svatojakubský velkostatku J., zastoupenému lesním radou M. za roční nájem 4500 K.«
Ve smlouvě sepsané o pronájmu honitby jest udáno, že honební výbor pronajal honitbu tu velkostatkáři E. C. a že kauci jest složiti při podepsání smlouvy. Smlouvu tu podepsal v zastoupení nájemce lesní rada V. M.
Osk ve schůzi z 20. prosince 1921 neshledala tuto smlouvu závadnou a vzala ji na vědomí; výměrem pak z 28. ledna 1922 zamítla stížnost Zikmunda S. do tohoto pronájmu podanou a nař. rozhodnutím zsv z 28. července 1922 nebylo vyhověno odvolání Zikmundem S. z toho podanému.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto: St-l sice neudává v žádosti, podává-li stížnost jako člen honebního společenstva v J. nebo jako účastník řízení ofertního vypsaného honebním výborem v J. o propachtování honitby, avšak uvedl již v řízení správním, že jest členem honebního společenstva v J., stěžoval si do opatření honebního výboru o pronájmu obecní honitby, a žal. úřad, když o jeho rekursu meritorně rozhodl, přiznal mu jako členu honebního společenstva právní nárok brániti se proti opatření honebního výboru. Jako člen honebního společenstva jest ovšem st-l legitimován ke stížnosti na nss.
Stížnost uznává, že honební výbor jest dle § 13 č. hon. zák. oprávněn, ale také povinen rozhodovati, jakým způsobem se má společenstevní honitba vykonávati, zejména, má-li se pronajmouti z volné ruky nebo veřejnou dražbou. St-l vytýká jako vadu řízení, že ve vyhlášce, kterou honební výbor pronájem honitby oznámil, není zřetelně udáno, o jaký pronájem jde, a usuzuje, že honební výbor dosud nerozhodl, jakým způsobem honitba má býti propachtována, a není tu tedy dosud potřebného předpokladu pro platný pronájem honitby.
Námitka tato jest bezdůvodná.
Jak již bylo uvedeno, usnesl se honební výbor ve schůzi z 5. listopadu 1921, že honitba má býti pronajata řízením ofertním a vyhradil si ve vyhlášce o pronájmu honitby právo rozhodovati dle volného uvážení o přijetí došlých nabídek bez ohledu na nejvyšší nabídbu. Není potřeba dokazovati, že takovýto pronájem dlužno posuzovati jako pronájem z volné ruky, když si honební výbor vyhradil právo voliti dle volného uvážení mezi osobami, které oferty podají. Když se o nájem honitby uchází více osob a smlouva se s jednou z nich uzavře, nepřestává pronájem takový býti pronájmem »z volné ruky«. Dle toho dlužno vyložiti usnesení honebního výboru v ten smysl, že honitba má býti propachtována z volné ruky řízením ofertním. Že jde o takový pronájem, jest patrno ze znění vyhlášky, o níž se st-l zmiňuje. Ostatně st-l nebyl jejím zněním uveden v omyl, neboť ofertu podal včas a na patřičném místě.
St-l namítá dále, že honitba smí býti zadána jen tomu, kdo nejvíce podá, ať se to stane při zadávání z vclné ruky neb při veřejné dražbě a poukazuje, že jeho nabídka byla mnohem vyšší než Eugena C, jemuž byla honitba propachtována. Tato námitka nemá v zákoně opory.
Ovšem pokládá se dle 2 odst. § 18 cit. zák. ten, kdo nejvíce podal, za nájemce, avšak jen tehdy, když se honitba pronajímá veřejnou dražbou; z toho však nelze ještě usuzovati, že také v ofertním řízení, které byio vypsáno za účelem pronájmu honitby z volné ruky, má ten, kdo učinil nejvyšší nabídku, právní nárok na to, aby byla přijata. Honební zákon pro způsob využitkování společenstevní honitby nestanoví nic jiného, nežli že se tak má státi »po uvážení okolností« (§ 13 hon. zák.).
Ke kterým okolnostem dlužno při tom hleděti, dlužno zjistiti zkoumáním účelu zák. Honební zákon jest ovládán myšlenkou, docíliti pokud možno racionelního výkonu myslivosti, zároveň však chrániti zájmy zemědělské, vyžadující, aby nejen materielní výhody pro pozemky k honitbč patřící byly pokud možno velké, nýbrž také, aby hospodřství dle možnosti chráněno bylo před škodami. Nss vyslovil již v nál. Boh. 467 adm. právní názor, že při posuzování okolností, o nichž se mluví v § 13 hon. zák., není sice výše nabízeného nájemného momentem bezvýznamným, není však sama o sobě momentem výlučně rozhodným.
Posouditi otázku, jakým způsobem bylo by honitbu co nejlépe využitkovati, jest volné hodnocení skutkových okolností ve správním řízení zjištěných a závěr z toho vyplývající jest součástí skutkové podstaty. Nss jsa vázán skutkovou podstatou, na níž úřad své rozhodnutí založil, nemůže skutkovou podstatu přezkoumávati po stránce věcné, nýbrž musí se omeziti na to, není-li provedené řízení stíženo nějakou z podstatných vad v 2 odst. § 6 zák. o ss uvedených. Takových vad nebylo však shledáno.

Citace:

č. 3082. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 247-249.