NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2656.

Útisk (zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n.).
»Zlým nakládáním« ve smyslu §u 1 zákona (stejně jako podle §u 496 tr. zák.) jest jakékoliv působení na tělo jiné osoby, jímž se této osobě přivodí třebas chvilkový pocit bolesti nebo nevolnosti, nebo podobný pocit nepříjemný, třebas po krátké době pomíjející; stačí stržení klobouku s hlavy.
Nátlak na vůli napadeného nemusí tu (na rozdíl od vydírání) býti určité intensity; spolupachatelství; rozdíl od skutkové podstaty §u 496 tr. zák.
(Rozh. ze dne 12. února 1927, Zm II 375/26).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 8. července 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem útisku podle §u 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z a n, mimo jiné z těchto
důvodů:
Po stránce hmotněprávní namítá stížnost, že stržení klobouku s hlavy L-ovi není ještě zlým nakládáním ve smyslu § 1 zákona o útisku a tvořilo by snad takové zlé nakládání skutkovou podstatu §u 496 tr. zák., že stěžovatel oním činem nevyužitkoval tísně L-ovy a že čin ten byl naprosto nezpůsobilým působiti na rozhodování se L-ovo. K námitkám nelze přisvědčiti. Není předem důvodu, dáti pojmu zlého nakládání jiný výklad pro obor §u 496 tr. zák. a jiný pro rozsah §u 1 zákona o útisku. Jest jím jakékoliv působení na tělo jiné osoby, jímž se přivodí této osobě pocit bolesti nebo nevolnosti, byť jen chvilkový, nebo podobný pocit nepříjemný, třebas po krátké době pomíjející. Pocit takového rázu vyvolává i stržení klobouku. Než, nehledíc k tomu, dlužno podle zásad o spolupachatelství skutek stěžovatelův posuzovati v souvislosti s činy ostatních osob na témže místě v téže době proti téže osobě se stejným úmyslem jednajících, totiž žen, které počaly L-u chytati rukama. Tuto souvislost všeho jednání předsevzatého proti L-ovi davem, jímž byl obstoupen, má zřejmě soud na zřeteli, zdůrazňuje v rozsudku, že stěžovatel využitkoval tísně, t. j. obklopení L-y davem. Toto obklopení znemožňovalo, neb alespoň stěžovalo L-ovi útěk i pro případ, že by dav a s ním stěžovatel použil vážnějších útoků, setrval-li by L-a, ač byl chytán rukama a stržen mu klobouk, na chůzi do N. J. (k práci). Situace, jíž podle rozsudečného zjištění stěžovatel využitkoval, poukazovala způsobem pro L-u poznatelným k tomu, že mu, neupustí-li od svého úmyslu, dostaviti se do práce v závodě, jehož zaměstnancem byl, bude zapůsobena vážnější ještě újma při nejmenším na tělesné nedotknutelnosti, než jaká mu byla již nastala chytáním se ho rukama a strhnutím klobouku. By nátlak takovýmto jednáním nebo jinou činností §u 1 zákona o útisku na vůli dotčené osoby vykonaný byl určité intensity, zákon na rozdíl od skutkové podstaty zločinu vydírání nepožaduje. Tresce činnost tohoto rázu pro případ, že jest výronem úmyslu vynutiti bezprávně na osobě jí dotčené, by něco konala; opomenula nebo snášela, předpokládá zákon zřejmě, že činnost ta je povšechně způsobilá působiti na vůli osoby té ve směru naznačeném, takže není třeba, by způsobilost ta byla v konkrétním případě zvláště zjištěna. Aniž by záleželo na tom, zda způsobilost zlého nakládání nebo vyhrůžky zlým nakládáním zákonem povšechně předpokládaná v konkrétním případě podle zvláštních okolností jeho více nebo méně se uplatňovala, pokud se týče uplatnila, čili nic, vybočuje skutek stěžovatelův z podpůrné proň skutkové podstaty §u 496 tr. zák. již pro zjištěný úmysl, s nímž stěžovatel jednal, a naplňuje, jak nalézací soud správně rozhodl, skutkovou podstatu přestupku útisku podle §u 1 zákona čís. 309 Sb. z. a n. z r. 1921.

Citace:

Čís. 2698.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 216-217.