Č. 3203.

Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. Kdy lze mluviti o doručení úředního výměru straně? — II. Potvrzení pošt. úřadu o tom, že úřední vyřízení bylo adresátu vydáno, jest dostatečným podkladem pro skutkový závěr úřadu, že doručení bylo řádně provedeno. (Nález ze dne 1. února 1924 č. 1479.)
Věc: Jindřich P. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K vyzvání zem. insp. pro zem. dávky v Praze z 22. července 1922, které bylo adresováno st-li a které dle potvrzení pošt. úřadu bylo příjemci Jindřichu P. doručeno dne 26. července 1922, předložil st-l jako zcizovatel přiznání k dávce z přírůstku hodnoty z převodu nemovitostí kupní smlouvou z 15. května 1922 prodaných, datované 15. srpna 1922, které bylo dle sdělení pošt. a tel. úřadu Praha III. u úřadu toho podáno dne 28. srpna 1922 a došlo vyměřujícího úřadu dne 29. srpna 1922.
V přiznání tom byla uvedena a účty doložena jako vpočítatelný náklad na novostavby a přestavby tam blíže označené částka 61000 K.
Zem. insp. vyměřil platebním rozkazem z 26. října 1922 dávku z přírůstku hodnoty částkou 21.001 K 50 h, vzal za základ výpočtu nabývací cenu podle údaje st-lova v přiznání a podle předložené s ním nabývací smlouvy s připočtením 5%, jakož i zcizovací cenu uvedenou v přiznání k dávce a v přiložené kupní smlouvě, neuznal však přípočty st-lem dle § 8 d. ř. účtované.
Stížnost do platebního rozkazu vytýkající, že nebylo přihlédnuto k nákladům, vynaloženým k trvalému zvýšení hodnoty nemovitostí část- kou 61.000 K, zamítl zsv rozhodnutím z 28. ledna 1923 z těchto důvodů: »St-l žádá přípočet nákladů. Rekursní žádosti jest na závadu ustanovení § 16 d. ř., jenž stanoví toto: »Okolnosti, na základě kterých se činí při vyměřování dávky nárok na výhody (přípočty a pod.) jest v přiznání uvésti a hodnověrně prokázati, jinak k nim při vyměřování dávky nebude hleděno.« Na toto zákonné ustanovení byl st-1 výslovně upozorněn ve vyzvání (bl. 2), by podal přiznání k dávce. Toto vybídnutí bylo mu dne 26. čedvence 1922 doručeno. Přiznání k dávce ze dne 15. srpna 1922, které bylo dáno na poštu 28. srpna 1922, jest tedy opožděné. Náklady takto prekludované nelze později uplatňovati.«
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná vytýká,
1. že provedené řízení jest vadné, poněvadž vyzvání k podání přiznání k dávce z přírůstku hodnoty nebylo st-li doručeno do vlastních rukou. St-1 prý je nalezl teprve 15. srpna 1922, vrátiv se toho dne do Prahy, na svém stole,
2. ---
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
ad 1. § 16 v odst. 1, 2. věta d. ř. z 23. září 1920 č. 545 Sb. ustanovuje, že zcizitel jest povinen na vyzvání vyměřujícího úřadu ve lhůtě mu určené nejméně 14denní, podati přiznání k dávce z přírůstku hodnoty.
Z tohoto slovného znění již jest zřejmo, že dávkový řád předpokládá, aby vyzvání toto .obdržel buď sám zcizitel anebo jeho vykázaný zmocněnec, a to tím spíše, když dle § 16, odst. 1, posl. věta a odst. 2. nesplnění příkazu v dané lhůtě působí na práva strany. V takovém případě dle všeobecných zásad správního řízení příkaz úřední stává se vůči straně účinným teprve tehdy, když straně byl doručen; dle podstaty věci lze však o doručení straně mluviti jen tehdy, když rozhodnutí odevzdáno bylo ať poštou, poslem, či jinak straně do vlastních rukou anebo do rukou jeho plnomocníka (srovn. §§ 1002 a násl. o. z. o.), takže účinky doručení nenastávají vůči straně, nebylo-li tak postupováno, zejména když onen, jemuž rozhodnutí pro stranu bylo odevzdáno, k tomu splnomocněn nebyl.
Žal. úřad však měl pro své zjištění, že st-li bylo vyzvání k podání přiznání k dávce z přírůstku hodnoty řádně dne 26. července 1922 doručeno, dostatečný podklad ve sdělení pošt. úřadu, že zásilka poštovní, ono vyzvání obsahující a st-li adresovaná, byla příjemci dne 26. července 1922 vydána.
Nebylo-li st-li do vlastnícn rukou doručeno vyzvání, jež teprve 15. srpna 1923 — jak udává — na stole svém nalezl, mohly by okolnosti ty býti snad podnětem k tomu, aby se domáhal v administrativním řízení obnovy řízeni, nss však vzhledem k § 6 zák. o ss nemůže je vzíti v úvahu, ježto okolnosti ty směřující proti správnosti onoho úředního potvrzení, nebyly před vydáním nař. rozhodnutí uplatňovány a tudíž netvoří součást skutkové podstaty za základ vzaté.
Jeví se proto výtka vadnosti řízení neodůvodněnou.
ad 2. ---
Bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 3203. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 491-493.