NPD documents search: Váž. tr., 21 (1939)

Čís. 6347.

Zvláštním prospěchem ve smyslu § 486 b), čís. 3 tr. zák. je každá hmotná výhoda, kterou se zmenšuje újma hrozící věřiteli z vyrovnání, ať již byla poskytnuta přímo nebo zastřeně (u příležitosti jiné, jinak dovolené smlouvy); nemusí záležeti v poskytnutí úplaty v hotovosti nebo záruky. Přečín podle § 486 b), čís. 3 tr. zák., druhý případ, je dokonán již tím, že pachatel úmyslně přislíbí věřiteli zvláštní prospěch za souhlas s vyrovnáním. Nezáleží na tom, zda věřitel slib přijal, zda souhlasil s vyrovnáním vůbec, nebo zda s ním souhlasil jen na základě slibu nebo jiných pohnutek.
(Rozh. ze dne 6. června 1939, Zm II 121/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem rejdů za vyrovnacího řízení podle § 486 b), č. 3 tr. z.
Z důvodů:
Zmateční stížnost, uplatňující důvody zmatečnosti podle § 281, č. 5, 9 a), 10, 11 tr. ř., není v žádném směru oprávněna.
Stěžovatel vytýká rozsudku neúplnost, nejasnost a odpor se spisy (§ 281, č. 5 tr. ř.), správně jen neúplnost spočívající v tom, že rozsudek nepřihlédl k výpovědi svědka N., pokud tento udal jednak, že družstvo dospělo po domluvě a uvážení k názoru, že bude výhodnější, bude-li hlasovati pro vyrovnání, ježto by ztratilo stejně, i kdyby hlasovalo proti, a že chtělo dáti obžalovanému možnost, aby dále na statku hospodařil, a pokud dále svědek potvrdil, že obžalovaný neslíbil úplatu v hotovosti nebo záruku.
V obou těchto směrech jde však o okolnosti nerozhodné a proto nemusil k nim rozsudek přihlížeti. Trestný podle § 486 b), č. 3 tr. z. je pachatel již tehdy, přislíbí-li věřiteli úmyslně za souhlas s vyrovnáním mimořádný (správně zvláštní) prospěch a nesejde na tom, zda věřitel dal souhlas k vyrovnáni vůbec anebo jen na základě takového slibu, nebo zda se k tomu rozhodl z jiných důvodů a pohnutek a jakých, je tedy lhostejné, zda se družstvo rozhodlo dáti souhlas k vyrovnání na základě jiných úvah bez ohledu na slib stěžovatelův.
Zvláštní prospěch nemusí záležeti nutně v poskytnutí úplaty v hotovosti nebo záruky. Prospěchem takovým je každá vyrovnacím dlužníkem věřiteli poskytnutá hmotná výhoda, kterou se zmenšuje újma věřiteli z vyrovnání hrozící, bez ohledu na to, zda se to děje přímo, na př. větší kvota, nebo zastřeně u příležitosti jiné, jinak dovolené smlouvy. Slíbil-li tedy stěžovatel družstvu, že mu bude hleděti škodu nahraditi ve zboží, zlepší-li se jeho postavení, jak rozsudek bez odporu zmateční stížnosti zjistil, nemusel rozsudek přihlížeti k další nerozhodné části výpovědi svědka N., že obžalovaný neslíbil družstvu úplatu v hotovosti nebo záruku.
Při uplatňování důvodu zmatečnosti podle § 281, č. 9 a) tr. ř. nevychází stěžovatel zčásti z celého souhrnu skutkového základu nalézacím soudem zjištěného (§ 288, odst. 2, č. 3 tr. ř.), pokud tvrdí, že nešlo o zvláštní prospěch, ježto obžalovaný měl na mysli jen další obchodování s družstvem, neboť zmateční stížnost tu pomíjí zjištění nalézacího soudu, že obžalovaný slíbil, že bude hleděti družstvu nahraditi škodu ve zboží, pří čemž je nerozhodno, že nebylo výslovně zjištěno, že sliboval dodati zboží zdarma nebo lepší jakosti nebo za nižší cenu, neboť ve slibu náhrady škody jest již obsažen slib zvláštního prospěchu. Není proto zmateční stížnost provedena v této části podle zákona.
Jinak je z téhož důvodu zmatečnosti uplatněná zmateční stížnost bezpodstatná. Shora bylo již uvedeno, že nezáleží na tom, zda se věřitel rozhodl k souhlasu s vyrovnáním na základě slibu dlužníka nebo jiné osoby (pachatele), nebo na základě jiných úvah, když k skutkové podstatě řečeného přečinu stačí pouhý příslib zvláštního prospěchu bez ohledu na to, jak se věřitel při hlasování zachová.
Rovněž neprávem se domáhá stěžovatel na základě důvodu zmatečnosti podle § 281, č. 10 tr. ř., aby čin byl kvalifikován jen jako pokus přečinu podle § 486 b), č. 3 tr. z. Stěžovatel je na omylu, domnívá-li se, že čin je dokonán teprve tehdy, když věřitel slib přijme a že do té doby jde jen o jednání vedoucí ke konečnému ujednání s věřitelem (pokus). Podle slov zákona je považovali čin za dokonaný již slibem zvláštního prospěchu a není třeba, aby došlo k dohodě nebo přijetí slibu věřitelem. Přijetí nabídky věřitelem je pro posouzení činu toho, kdo prospěch slibuje, zcela bez významu a čin je proto na straně slibujícího dokonán již tím, že příslib učiní, kdežto přijetí slibu věřitelem má význam jen pro posouzení trestnosti tohoto, nikoli slibujícího.

Citace:

Čís. 6347. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 94-96.