Čís. 9251.

Bylo-li odvolání jako nepřípustné odmítnuto, počítá se lhůta § 409 c. ř. s. ode dne po doručení rozsudku prvého soudu, pokud se týče ode dne po prohlášení rozsudku v přítomnosti obou stran.
(Rozh. ze dne 10. října 1929, R I 723/29.) Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu jest přiznati důvodnost. Odvolání povinné strany proti exekučnímu titulu rozsudku okresního soudu ze dne 30. dubna 1929, bylo odvolacím soudem jako nepřípustné odmítnuto. Tím nastal účinek, jakoby odvolání vůbec nebylo podáno, jakoby rozsudku první stolice vůbec nebylo bývalo odporováno. V tom, případě jest však po rozumu § 409 cřs. počítati lhůtu ke splnění závazku v rozsudku uloženého ode dne po doručení rozsudku, jemuž nebylo odporováno, pokud se týče ode dne po prohlášení rozsudku za přítomnosti obou stran (§ 452 c. ř. s.). Toto prohlášení stalo se dne 30. dubna 1929 a čtrnáctidenní lhůta k vyklizení bytu v rozsudku stanovená končila dne 14. května 1929. Jelikož návrh na povolení exekuce podán byl dne 3. července 1929, kdy lhůta k plnění jíž prošla, první soud právem vyhověl exekuční žádosti. (Rozh. čís. 230 sb. n. s.)

Citace:

č. 9251. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 398-399.