Č. 4167.

Obecní notáři. — Administrativní řízení (Podkarpatská Rus): 1. V roce 1919 byl velící generál Podkarpatské Rusi jako náčelník administrativy příslušný k výroku o propuštění obecního notáře na území tom. — 2. Bývalý obecní notář propuštěný velícím generálem Podkarpatské Rusi nemá pensijních nároků.
(Nález ze dne 29. listopadu 1924 č. 20994.)
Věc: Gábor K. v B. (adv. Dr. Bart. Bernát z Užhorodu) proti župnímu úřadu v Mukačevě stran notářské pense.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Jak ze spisů admin. patrno, byl st-l v mimořádné schůzi obce V. dne 31. ledna 1919 zvolen za obecního notáře, když před tím zastával úřad v tabákové továrně.
Vrchní velitel a administrátor Podkarpatské Rusi generál Hennoque dne 16. prosince 1919 pod č. 304 civ. nařídil, aby st-l, který byl pro zpronevěru již trestán vězením a je 67 let starý, byl ze svého místa jako nespolehlivý odstraněn, a to bez nároku na výslužné.
O tomto rozhodnutí správy P. R. byl st-l županem v Mukačevě dne 23. prosince 1919 vyrozuměn a nově jmenovaný notář obecní převzal od st-le dne 29. prosince 1919 úřad notářský.
Žádost stěžovatele pod č. 262/1920 civ. správě P. R. podaná a domáhající se poukázání platu notářského od 1. ledna 1920 nebo pensionování, zamítnuta byla civilní správou P. R. rozhodnutím z 9. února 1922 z toho důvodu, že st-l byl svého času propuštěn bez nároku na pensi.
Rozhodnutím presidia civ. správy P. R. z 10. května 1922 zamítnuta byla další žádost st-lova z 28. ledna 1922 o znovupřijetí neb pensionování s poukazem, že se ponechává v platnosti výnos z 9. února 1922.
K žádosti, kterou st-l podal dne 13. srpna 1923 v kanceláři presidenta republiky a která postoupena byla žal. úřadu k vyřízení, vydáno bylo napadnuté rozhodnutí, kterým žal. úřad na základě ustanovení vl. nař. ze 7. června 1923 č. 113 zamítl žádost o přiznání požitků pensijních st-li, poněvadž tento byl cit. vynesením velícího generála Podkarpatské Rusi, bez nároků na pensi neb odškodnění propuštěn z místa notáře, a zůstává toto opatření dle ustanovení § 5, odst. 2 odd. 1. pododd. 2 cit. nař. v platnosti.
137* Stížnost uplatňuje v první řadě, že základ rozhodnutí žal. úřadu odporuje skutečnosti, neboť st-l byl propuštěn velícím generálem, který neměl o st-li jako admin. úředníku práva rozhodovati. Pokud námitkou touto uplatňuje st-l, že byl neprávem z úřadu svého propuštěn beze všech nároků, nemohl se nss námitkou tou zabývati, neboť stížnost v tomto směru jest opožděná a tudíž nepřípustná (arg. 14 zák. o ss).
Toto propuštění stalo se již r. 1919 a st-l byl o tom vyrozuměn županem v Mukačevě dne 23. prosince 1919, a také později byla jeho žádost z 28. ledna 1922 o znovupřijetí rozhodnutím civ. správy Podk. Rusi z 10. května 1922 zamítnuta. Když proti výrokům těmto nebyla podána stížnost k nss ve lhůtě 60 dnů — nemůže nyní st-l námitku tu uplatňovati.
Pokud však námitkou tou uplatňuje st-l zmatečnost výroku velícího generála Podk. Rusi o jeho propuštění — shledal nss námitku tu bezdůvodnou, ježto velící generál v době, o niž jde, nevykonával toliko nejvyšší moc vojenskou, nýbrž byl i náčelníkem administrativy P. R. a tudíž kompetentním k výroku o propuštění úředníků na území tom. — —
Zbývá tedy nss-u zabývati se jediné námitkami, směřujícími proti výroku žal. úřadu stran nepřiznání pense notářské.
Žal. úřad opřel svoje rozhodnutí o § 5, odst. 2, odd. 1, pododd. 2 vlád. nař. z 18. února 1921 č. 71 Sb., o obecních a obvodních notářích na území P. R., vydaného v základě § 17 zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb. Dle tohoto předpisu propuštění notářů beze všech nároků, které před platností tohoto nařízení vysloveno bylo chefem civilní správy nebo před tím administratorem P. R., zůstává v platnosti a nevztahuje se na ně nař. č. 71 Sb.
Ustanovením této normy vysloveno bylo, že býv. notáři této kategorie — a zajisté st-l do kategorie této patří — když byli před působností této normy tehdejším administratorem P. R. zbaveni svého úřadu — nemají žádných nároků. Nemá-li však st-l vůbec nároku — nemá také ani nároku na pensi, je tedy stížnost uplatňující tento nárok bezdůvodná a byla proto zamítnuta, aniž se nss musel zabývati dalšími vývody stížnosti.

Citace:

č. 4167. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 903-904.