Čís. 16012.

Skutečnost, že jest pro pohledávku zajištěnou exekučním zástavním právem na nemovitosti, jež proti dřívějšímu vlastníku, proti němuž pro ni byl získán již exekuční titul a vymoženo exekuční zástavní právo před převodem vlastnictví v knihách, podána proti nynějšímu vlastníku žaloba hypotekární, neodůvodňuje ani námitku nepřípustnosti pořadu práva, ani námitku rozsouzené rozepře, nýbrž toliko hmotněprávní námitku, že jde o žalobu zbytečnou pro nedostatek potřeby právní ochrany.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1937, R II 51/37.)
Srv. rozh. č. 12703 Sb. n. s.
Žalobci mají proti Julii H., provdané T., vykonatelný rozsudek krajského soudu civílního v B. ze dne 31. května 1924, Ck Ia 304/32, na zaplacení 2332 Kč s přísl. a bylo pro tuto jejich pohledávku podle uvedeného rozsudku zřízeno exekuční právo zástavní na nemovitostech Julie T. ve vložce č. 568 pozemkové knihy katastrálního území S. Nemovitosti ty byly poté na základě odstupní smlouvy převedeny knihovně na Jiřího T., kterého žalobci nyní žalují, aby byl uznán povinným trpěti, aby se žalobci uspokojili s hořejší svou pohledávkou s příslušenstvím z nemovitostí zapsaných ve vložce č. 568 ve S. Soud prvé stolice, omeziv sice jednání na námitku nepřípustnosti pořadu práva po případě věci rozsouzené, zamítl poté rozsudkem žalobu proto, že nebylo zapotřebí této žaloby, ježto žalobci podle § 88, odst. 3, ex. ř. mohou na onu nemovitost vésti exekuci přímo proti žalovanému. Odvolací soud zrušil z úřední moci rozsudek prvního soudu i předchozí řízení jako zmatečné a žalobu zamítl, vycházeje z názoru, že jde o záležitost řízení exekučního a že je tedy pořad práva vyloučen.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, aby o odvolání žalobců dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Názoru odvolacího soudu nelze přisvědčiti, neboť žaloba podle svého obsahu i podle žalobního návrhu na pořad práva patří, rovněž nejde o věc rozsouzenou, ježto v každém z obou případů je žalovanou stranou osoba jiná; mimo to jde v souzeném případě o žalobu hypotekární, kdežto v prvním případě šlo o žalobu obligační. K námitce žalovaného, že této žaloby nebylo zapotřebí, i když ji žalovaný uplatňoval v rámci námitky nepřípustnosti pořadu práva, jest přihlížeti jako k hmotněprávní obraně. Straně není sice zabráněno, aby po případě nepodala i žalobu zbytečnou, a není to důvodem, aby taková žaloba byla odmítnuta, avšak žalovaný může tuto zbytečnost uplatňovati meritální námitkou ve sporu a nelze žalobě vyhověti, kdyby tato námitka byla uznána za odůvodněnou a tak bylo prokázáno, že žalobce nepotřebuje právní ochrany, ježto jeho žalobní nárok jest proti žalovanému již jinak zajištěn způsobem umožňujícím vynucení skutečného uspokojení tohoto nároku (srv. rozh. č. 12703 Sb. n. s.). Odvolací soud tedy neprávem zrušil rozsudek prvého soudu s předchozím řízením pro zmatečnost a žalobu odmítl.

Citace:

Čís. 16012.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 473-474.