NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3795.

Veřejní zaměstnanci. — Řízení před nss-em: Služební poměr zaměstnanců býv. c. a k. fondovních a rodinných statků je poměrem soukromoprávním, i po nabytí statků těch republikou čsl., pokud nebyli tito zaměstnanci individuelním aktem příslušného úřadu čsl. jmenováni zaměstnanci čsl. státu.
(Nález ze dne 23. června 1924 č. 4530).
Prejudikatura: Boh. 3443 adm.
Věc: Inž. Jos. L. v B. proti ministerstvu zemědělství o vrácení drahotních přídavků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: Ředitelství státních drah v Praze oznámilo výnosem ... pokladně státních statků, že st-1 — účetní rada býv. cis. statků — má podle ustanovení § 4 zák. č. 495 z roku 1921 od 1. ledna 1922 nárok na drahotní přídavky a výpomoci pouze ve výměře stanovené pro ovdovělého zaměstnance, a uložilo jmenované pokladně, aby od st-le vybrala částku 3680 Kč jakožto přeplatek na drahotních přídavcích a výpomoci za dobu od 1. ledna do 30. září 1922.
Nar. rozhodnutím nebylo žádosti st-lově, aby mu bylo prominuto vrácení zmíněného přeplacení, vyhověno.- - - -
Maje rozhodovati o stížnosti, musil se nss nejprve zabývati otázkou, zda služební poměr st-lův, z něhož vzešel spor, o nějž v daném případě jde, jest poměrem veřejnoprávním či soukromoprávním, neboť pouze v případě, že by tento služební poměr byl povahy veřejnoprávní, mohl by nss o sporu, který z tohoto služebního poměru vzešel, judikovati.
V tomto směru dospěl pak soud k tomuto závěru:
Jak patrno z odůvodnění nař. rozhodnutí ve spojitosti se spisy správními, byl služební poměr st-lův založen v roce 1906, kdy se st-1 stal zaměstnancem býv. c. a k. fondovních a rodinných statků.
Nss vyslovil již a blíže odůvodnil ve svém nál. Boh. 3443 adm. právní názor, že služební poměr zaměstnanců býv. c. a k, fondovních a rodinných statků jest poměrem soukromoprávním, že na této právní povaze tohoto poměru nezměnil nic ani zák. z 12. srpna 1921 č. 354 Sb., podle něhož stát čsl. nabyl všech statků a všeho majetku, které na území někdejšího mocnářství rak.-uh. náležely bývalé panovnické rodině rakousko-uherské, a že zmínění zaměstnanci mohli by nabýti charakteru veřejných zaměstnanců republiky čsl. jediné individuelním aktem, t. j. úředním aktem, vydaným příslušným k tomu úřadem, jímž by byli jenováni veřejnými zaměstnanci republiky čsl.
Při tomto svém názoru setrval soud také v daném případě, kdy st-1 ani netvrdí, ani není z nař. rozhodnutí nebo ze spisů správních patrno, že by st-li bylo se před 1. lednem 1922 aneb v době od 1. ledna do 30. září 1922, jíž se týká spor, o nějž tu jde, dostalo takovéhoto individuelního jmenovacího dekretu vydaného příslušným k tomu úřadem republiky čsl. (A. § 81 lit. c) ústavní listiny).
Za tohoto stavu věci sluší tedy služební poměr st-lův také v době od 1. ledna do 30. září 1922 pokládati za poměr soukromoprávní. Této právní povahy služebního poměru st-lova v uvedené době nemohla se také dotknouti ani okolnost, že orgány, které byly pověřeny správou býv. císařských statků, v roce 1919 vyslovily, že ohledně zaměstnanců býv. císařských statků sluší obdobně použíti předpisů služební pragmatiky platné pro zaměstnance státní.
Byl-li však služební poměr st-lův v uvedené době poměrem soukromoprávním, pak není nss vzhledem k ustanovení § 3, lit. a) zák. o ss vůbec příslušným, aby v daném případě judikoval o sporu, který vzešel z tohoto soukromoprávního služebního poměru st-lova.
Bylo proto stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 3795. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 181-182.