Čís. 12428.


Manželka, jejíž manžel byl zbaven svéprávnosti, není oprávněna k rekursu proti usnesení, jímž nebyla ustanovena podpůrcem ona, nýbrž osoba jiná.

(Rozh. ze dne 10. března 1933, R I 160/33.)
Soud prvé stolice nevyhověl návrhu Heleny Ž-ové, by byl její manžel dán pod opatrovnictví pro marnotratnost a by byla ustanovena opatrovnicí; vyhověl však jejímu návrhu, by byl manžel zbaven částečně svéprávnosti pro navyklé zneužívání alkoholu, a ustanovil podpůrcem Antonína Š-a. Rekursní soud k rekursu Heleny Ž-ové napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs Heleny Ž-ové.
Důvody:
Rekursní soud potvrdil na rekurs Heleny Ž-ové usnesení prvého soudu, jímž byl zamítnut její návrh, by byl její manžel úplně zbaven svéprávnosti pro marnotratnictví, takže podle § 49 odst. (4) cís. nař. ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák. jest další opravný prostředek v té příčině vůbec nepřípustný. V otázce ustanovení podpůrce není Helena Ž. účastnicí řízení, neboť nelze tvrditi, že by příslušným rozhodnutím mohla ve svých právech přímo býti dotčena, aniž lze seznati, že by, domáhajíc se toho, by ona byla ustanovena podpůrcem, uplatňovala právní zájem, by soud učinil rozhodnutí (§ 6 zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.). V té příčině může býti spolehlivým znakem jen hmotněprávní poměr určité osoby k tomu, co jest předmětem nesporného řízení, jehož výsledkem mohou býti její vlastní zájmy dotčeny. V tom směru však stěžovatelka nemůže nic uvésti na odůvodněnou svého návrhu. Není-li účastnicí ve smyslu § 6 zák. čís. 100/1931 sb. z. a n., není podle § 37 téhož zákona oprávněna k rekursu.
Citace:
Čís. 12428.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 358-359.