Čís. 12375.

Podepsal-li žalovaný vlastnoručně zpáteční lístek o doručení žaloby, bylo na něm, by si vyžádal žalobu i obsílku k prvému roku od domácích lidí, kteří prý je přijali.
(Rozh. ze dne 17. února 1933, Rv II 623/31.)
Proti rozsudku pro zmeškání, jímž byl uznán povinným zaplatili zažalovanou pohledávku, podal žalovaný odvoláni, v němž uplatňoval mimo jiné zmatek podle § 477 čís. 4 c. ř. s., ježto žaloba nebyla dodána jemu, nýbrž domácím lidem, kteří mu o tom nic neřekli. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Tvrzení, že žaloba nebyla prý žalovanému doručena, odporuje potvrzení žalovaného ve zpátečním lístku, že obdržel od procesního soudu »zásilku I. r. 16/4 a žal. Ck I a 463/31-1«, tedy žalobu. Poukazuje-li odvolání k tomu, že při podepisování zpátečního lístku žaloba nebyla žalovanému dodána, že byla doručena jeho lidem a že tito žalovanému o tom nic neřekli, nelze z toho nic dovozovati, poněvadž shora uvedeným prohlášením ve zpátečním lístku vzal žalovaný na vědomost, že žaloba přišla, a bylo na něm, by se obeznámil s jejím obsahem. Neučinil-li tak, musí nésti následky toho sám právě tak, jako by tomu bylo, kdyby se nepodíval do zásilky, kterou skutečně obdržel. Když tomu tak, netřeba pátrati po tom, byli-li domácí lidé žalovaného, kteří prý žalobu přijali, k tomu oprávněni čili nic.
Nejvyšší soud něvyhověl dovolání a vyvrátil výtku zmatečnosti
takto;
Zmatečnost řízení (§ 503 č. 1 c. ř. s.) spatřuje dovolatel v tom, že mu nebyla žaloba doručena k vlastním rukoum (§ 106 c. ř. s.). I kdyby tomu tak skutečně bylo, nezakládá okolnost ta ještě zmatečnost řízení, neboť doznal sám žalovaný, že vlastnoručně podepsal zpáteční lístek, v němž bylo podotknuto, že se týká žaloby č. j. Ck Ia 463/31-1. Bylo tedy jeho starostí, by si vyžádal od lidí domácích žalobu i obsílku k I. roku, kteří je podle jeho tvrzení od listonoše přijali. Neučinil-li tak, nemůže tvrditi, že mu bylo znemožněno jednati před soudem nezákonným postupem, opomenutým doručením (§ 477 čís. 4 c. ř. s.). V tom směru se poukazuje na správné důvody napadeného rozsudku.

Citace:

č. 12375. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 256-257.