NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 2133.

Beztrestnost udavače (§ 522 tr. zák.) není závislou na tom, že se oznámení stalo dobrovolně (bez nátlaku zevních poměrů) ; stačí i oznámení, jímž chtěl pachatel od sebe odvrátiti podezření z jiného trestného činu (krádeže).
(Rozh. ze dne 10. října 1925, Zm II 309/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 5. května 1925, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §u 522 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a odkázal věc příslušnému okresnímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud zjišťuje, že stěžovatel byl městskou policií zadržen pro podezření z krádeže, že měl prokázati, odkud pochází 160 Kč, jež mel při sobě, a že se namáhal odvrátiti od sebe podezření z krádeže tvrzením, že peníze, u něho nalezené, vyhrál v hazardní hře v kavárně. Nalézací soud má za to, že stěžovatel není udavačem ve smyslu §u 522 tr. zák., protože neoznámil trestného činu dobrovolně, a odpírá mu v důsledku tohoto názoru beztrestnost. Právem namítá stížnost, uplatňujíc důvod zmatečnosti čís. 9 písm. b) §u 281 tr. ř., že tímto výrokem nalézacího soudu bylo nesprávně použito zákona. Podle §u 522 tr. zák. promine se trest tomu, kdo zapovězenou hru oznámí. Oznámením rozumí trestní zákon — jak vyplývá z různých míst, kde užívá slova oznámiti, obzvláště z ustanovení §§ů 62, 188 tr. zák. vůči vrchnosti učiněné vyjevení (sdělení) skutečností, o nichž vrchnost v této době ještě nemá vědomosti, v §u 62 tr. zák., jakož i v §u 331 voj. tr. zák. žádá se mimo jiné výslovně, by se oznámení stalo z lítosti. O takovém neb obdobném neb jinakém předpokladu ustanovení §u 522 tr. zák. se vůbec nezmiňuje. Z toho plyne, že se v případě §u 522 tr. zák. pachateli, který učinil vrchnosti sdělení o zapovězené hře v době, kdy vrchnost o ní ještě nevěděla, promíjí trest pro pouhou skutečnost, že oznámil hru vrchnosti, aniž záleží na tom, zda jednal z vlastního popudu, či z podnětu cizího, zda jednal z té, či oné pohnutky a zda se rozhodl k oznámení bez jakéhokoliv nátlaku, či z důvodu, že se mu oznámení zdálo způsobilým k odvrácení hrozící mu újmy. Zřejmě zříká se zákon v úvaze, že zapovězené hry hrají se zpravidla tajně, tímto ustanovením potrestání jednoho hazardního hráče za tím účelem, by se vrchnost dověděla oznámením s jeho strany o trestním skutku a nabyla tím možnosti, stíhati a potrestali ostatní spoluhráče. Činí-li napadený rozsudek beztrestnost závislou na tom, že se oznámení stalo dobrovolně, to jest patrně bez jakéhokoliv nátlaku zevních poměrů, a odepřel-li stěžovateli beztrestnost z důvodu, že chtěl oznámením od sebe odvrátiti podezření z krádeže, tedy pro pohnutku, z níž se stěžovatel к oznámení rozhodl, použil tím zákona nesprávně co do otázky, zda tu jest okolnost, pro niž skutek přestal býti trestným. Bylo tudíž z důvodu čís. 9 písm. b) §u 281 tr. ř. výrok, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem §u 522 tr. zák., zrušiti. Se zřetelem na naznačený účel ustanovení, o které jde, sluší pro pojem oznámení předpokládati, že se vrchnosti vyjeví místo a doba trestného skutku, a osobnosti pachatelů a spolupachatelů. Tento obsah stěžovatelova oznámení není ve zrušeném rozsudku a jeho důvodech zjištěn, ba není ani zjištěno, že vrchnost (soud, státní zastupitelství, úřady bezpečnostní) neměla v době stěžovatelova oznámení ještě vědomosti o trestném skutku, jí sděleném. Proto nelze rozhodnouti ihned ve věci samé a bylo ji odkázati k novému projednání a rozhodnutí do prvé stolice a to, ježto jde již jen o přestupek, na místně příslušný okresní soud.

Citace:

Čís. 11336. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 74-75.