Čís. 17449.

Ustanovení § 234 c. ř. s. o zcizení věci nebo pohledávky ve spor uvedené lze užíti teprve tehdy, byla-li žaloba žalovanému doručena a tím rozepře právně zahájena (§ 232 c. ř. s.).
Byla-li žalobcova pohledávka proti žalovanému mezi dnem podání žaloby a jejím doručením přikázána žalobcovu věřiteli k vybrání (§ 308 ex. ř.), má to v zápětí ztrátu žalobcova (dlužníkova) žalobního nároku.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1939, Rv I 529/39.)
Proti žalobě na zaplacení palmární pohledávky namítla žalovaná mimo jiné, že žalobci se nedostává aktivní legitimace k žalobě, poněvadž zažalovaná pohledávka byla již před doručením žaloby žalované usnesením okresního soudu v P. ze dne 28. prosince 1937 zabavena věřitelem žalobce Dr. Václavem J. k vydobytí jeho pohledávky. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud tak, že jest žalovaná povinna složiti zažalovanou částku k soudu. Důvody: Podle § 234 c. ř. s. nemá vlivu na rozepři zcizení věci nebo pohledávky ve spor uvedené, při čemž pojem zcizení vztahuje se i na zcizení exekuční. Bylo-li usnesení exekuci povolující doručeno žalobci až po podání žaloby, není tím dotčena aktivní žalobcova legitimace a nesejde na tom, kdy byla žaloba žalované doručena. Proto úvaha soudu procesního, že žalobce zůstal oprávněn k provedení sporu, je správná. Poněvadž však je zjištěno, že tato zažalovaná pohledávka byla zabavena a přikázána k vybrání Dr. Václavu J., měl první soud a to i bez návrhu strany žalované vysloviti, že žalovaná strana nemá platiti bezprostředně žalobci, nýbrž složiti přisouzenou částku na soudě (§ 307 ex. ř., § 1425 obč. zák., rozh. Sb. n. s. č. 11132).
Nejvyšší soud zamítl žalobu.
Důvody:
Podle zjištění nižších soudů byla žaloba podána dne 29. prosince 1937 a doručena žalované dne 6. ledna 1938, kdežto usnesení o přikázání pohledávky k vybrání bylo stranám doručeno dne 3. ledna 1938. Podle § 232 c. ř. s. nastává právní zahájení rozepře teprve doručením žaloby žalované straně. Teprve tehdy žalující a žalovaná strana jsou tak spjaty a vzájemně na sebe vázány, že změna v jejich osobách zůstává bez vlivu na průběh sporu a proto stanoví § 234 c. ř. s., že zcizení věci nebo pohledávky ve spor uvedené nemá vlivu na rozepři. Samo podání žaloby má pouze účinky uvedené v § 232 druhá věta c. ř. s. Ježto tedy nebyla v dané věci pohledávka uvedena ve spor v době, kdy pohledávka byla přikázána k vybrání, poněvadž žaloba byla sice podána, avšak žalované nebyla doručena, nelze tu použíti § 234 c. ř. s. Správnost tohoto právního názoru vyplývá i z toho, že žalovaný nemůže býti nucen, aby vedl dva spory, jeden s žalobcem, druhý pak s vymáhajícím věřitelem, který mohl po 3. lednu 1938 rovněž proti žalovanému podati žalobu v důsledku přikázání pohledávky (§ 308 ex. ř.). Přikázání pohledávky k vybrání má však v zápětí ztrátu dlužníkova žalobního nároku, takže žalobce svůj žalobní nárok dnem 3. ledna 1938 pozbyl.

Citace:

Čís. 17449. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 571-572.