Čís. 4069.

Služebnost dle čís. 10 §u 476 obč. zák. jest právem zapovídacím, k jehož vydržení nestačí, že panujícímu domu po 30 let nebyl odnímán přístup světla a vzduchu; jest třeba zákazu podle §u 313 druhá věta obč. zák. a uposlechnutí tohoto zákazu.
(Rozh. ze dne 17. července 1924, Rv II 436/24.)
Žalobci, vlastníci parcely čís. 146, domáhali se na žalovaných, vlastnících sousedícího domu č. p. 149, určení, že žalovaným nepřísluší právo služebnosti na sluneční světlo, přiváděné a vnikající dvěma okny u kuchyně domu čís. 149 ze zahrady žalobců čís. parc. 146 a na vyhlídku těmito dvěma okny do této zahrady čís. parc. 146 vyjímajíc v okruhu, jejž tvoří tato okna při otvírání do této zahrady čís. parc. 146 a že jim nepřísluší právo zakazovati nebo zabraňovati žalobcům, by na své zahradě čís. parc. 146 podnikli, co by domu čís. pop. 149 bránilo přivádění a vnikání slunečního světla dvěma okny u kuchyně z této zahrady čís. 146 a vyhlídce těmito dvěma okny do této zahrady, vyjímajíc v okruhu, jejž tvoří tato okna při otvírání do zahrady a že žalovaní jsou povinni to uznati. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalovaní proti žalobnímu nároku namítali, že jsou v držbě služebnosti vyhlídky a to volné vyhlídky do zahrady žalobců, jakož i práva, přiváděti dvěma okny sluneční světlo do své kuchyně, a že vydrželi toto právo služebnosti nepřetržitým užíváním třicetiletým. Jde tím podle §u 476 čís. 10 obč. zák. o domovní služebnost, následkem které jest držitel služebného statku zavázán, by panujícímu domu dovolatelů neodnímal přítoku světla, jejíž nabytí se opírá o vydržení (§ 1460 obč. zák.). Podle §u 312 obč. zák. nabývá se držby práv jejich výkonem ve vlastním jméně. Jak se nabývá zapovídacího práva, za jaké podle §u §u 476, posl. věta obč. zák. musí býti považováno dovolateli namítané právo služebnosti, určuje se v předpisu §u 313 druhá věta obč. zák., totiž tak, že někdo opomine k něčí zápovědi něco učiniti, co by jinak mohl. Skutečnost takovéhoto opomenutí jeví se jako výkon práva a za takový muže býti považováno zabránění odporujícímu jednání, jako na příklad ohražením se, vymožením soudního zákazu (§ 313 obč. zák.) zrovna jako předcházející projev vůle, vztahující se na budoucí opomenutí. Podle těchto úvah sluší uznati, že odvolací soud nepochybil po stránce právního posouzení věci, když uznal, že tím, že kuchyňskými okny jest kuchyň dovolatelů řádně osvětlena, vzduch tam má přístup a dovolatelé že mají okny vyhlídku k sousedovi, dále, že tímto způsobem užívají kuchyně již více než 30 let, nenabyli ještě jimi tvrzeného práva, a když usoudil, že dovolatelé byli by v držbě takového práva, kdyby byli zakázali žalobcům, něco postaviti před řečenými jejich okny, a kdyby byli žalobci uposlechli tohoto zákazu.

Citace:

č. 4069. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 121-122.