NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6497.

Stavební právo. — Administrativní řízení: I. Soused je oprávněn uplatňovati u stav. úřadu, že při stavbě sousedního domu nebyla zachována ustanovení stav. konsensu. — II. Strany ve stav. řízení zúčastněné nemají nároku na náhradu útrat řízení.
(Nález ze dne 22. dubna 1927 č. 7817.)
Věc: František H. (adv. Dr. Frt. Ulbert z Prahy), Josef H. (adv. Dr. Rudolf Grab z Hor. Litvínova) a obec H. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran legitimace ve věci stavební a náhrady útrat stavebního řízení.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné Útraty se nepřisuzují..
Důvody: K stížnosti Františka H., majitele domu čp. 520 v H., že ze sousedního domu čp. 540 Josefa H. proniká mu voda do jeho sklepa, obecní jako stav. úřad nařídil šetření, při němž stav. znalec po provedení příslušných techn. zkoušek vyslovil se v ten smysl, že pronikání vody do sklepa domu čp. 520 působeno je tím, že — jak nyní zjištěno — při stavbě domu čp. 540 nebylo vyhověno příkazu danému sub 4. stav. konsensu z 22. listopadu 1909, dle něhož základní zdi domu čp. 540, hraničící s domem čp. 520, dlužno provésti až k úrovni sklepa tohoto domu. Obecní rada výměrem z 20. července 925 vzala výsledky šetření na vědomí a vyslovila, že ponechává zúčastněným stranám, aby právní důsledky komis. zjištění ze 17. července 1925 provedly pořadem práva soukromého. K rekursu Františka H. zrušila osk rozhodnutím ze 14. října 1925 výměr ten a nařídila, aby stav. úřad I. stolice zavedl řízení podle § 125 stav. řádu o tom, může-li odchylné provedení základů domu čp. 540 dodatečně býti konsentováno či dlužno-li trvati na dodatečném splnění příkazu 4. stav. konsensu z 22. listopadu 1909.
Z rozhodnutí toho odvolali se jednak Josef H. ve věci samé, jednak obec H., a to jak ve věci, tak i v tom směru, že rek. stolice nebyla oprávněna omezovati stav. úřad obecní v jeho rozhodovací volnosti a předpi- sovati mu, jaké opatření má učiniti, a posléze také František H., tento potud, pokud osk nerozhodla o rekursním nároku jeho, aby druhá strana byla odsouzena nahraditi mu útraty provedeného řízení incl. právního zastoupení.
Zsv nař. rozhodnutím rekurs obce odmítl pro nedostatek legitimace, rekursy Josefa H. a Františka H. pak zamítl jako bezdůvodné.
O stížnostech, podaných jmenovanými třemi rekurenty do tohoto rozhodnutí, nejvyšší správní soud uvážil: Podkladem nař. rozhodnutí je stížnost vznesená během adm. řízení st-lem Františkem H., že při stavbě domu Josefa H. jedna podmínka stav. konsensu pro tento dům uděleného, týkající se založení hlavní zdi, nebyla splněna. Stav. úřad první stolice nerozhodl o této stížnosti meritorně, nýbrž, když provedl šetření a konstatoval, že zmíněná podmínka skutečně nebyla zachována, ponechal stranám, aby důsledky tohoto zjištění uplatnily pořadem práva soukromého. Tento výrok byl rozhodnutím osk, jež žal. úřad potvrdil, zrušen, a první instanci bylo nařízeno, aby na základě § 125 stav. řádu zahájila řízení o tom, zda odchylné provedení základů domu může dodatečně býti konsentováno, či dlužno-li trvali na tom, aby podmínka čtvrtá stav. konsensu z 22. listopadu 1909 dodatečně byla splněna. Toto, žal. úřadem přejaté stanovisko jest s předpisy stav. řádu v souhlasu. Sousedovi nelze zajisté upírati právo, aby u stav. úřadu uplatňoval, že při stavbě sousedního domu nebyla zachována ustanovení stav. konsensu, a stav. úřad jest povolán o takové stížnosti v rámci stavebně-právního řízení rozhodovati. Pokud pak stížnost Josefa H. proti nař. rozhodnutí namítá, že odvolací instance překročily rámec příslušející jim kognice, nss uvážil:
Výrok žal. úřadu touto námitkou napadený neobsahuje v podstatě nežli příkaz stav. úřadu první stolice, aby o stížnosti souseda stran úchylek od stav. konsensu zahájil řízení a meritorně rozhodl. Tento příkaz jest, jak bylo již dovozeno, předpisy stav. řádu odůvodněn. Má-li stížnost za to, že žal. úřad nebyl oprávněn první stolici současně také dáti směrnice, aby buď úchylky od stav. konsensu schválil, nebo setrval na zachování sporné podmínky konsensu, nemohl nss ani v tom spatřovati překročení rozhodovací pramovoci, příslušející odvolací stolici, uváživ, že úřadu bylo právě rozhodovati jenom o té jediné otázce, nutno-li stav. konsens v dotyčném bodě zachovati čili nic. Rozhodnutím tím není však nijak vyloučeno, aby st-l, předloze příslušný projekt, zažádal o změnu konsensu svého času uděleného, o kterémžto projektu bylo by pak podle předpisu stav. řádu jednati. Pokud však takové žádosti za stav. povolení není, neměl úřad podnětu, aby o této eventualitě uvažoval. Shora uvedená námitka Josefa H. je tedy bezdůvodná. — — —
Bezdůvodnou uznal nss také stížnost Františka H. Zsv zamítl rekurs tohoto st-le s odůvodněním, že stav. řád nemá žádného ustanovení, podle něhož strana ve stav. řízení zúčastněná mohla by požadovati náhradu nákladů vzniklých jí právním zastupováním. Předpis § 128 stav. řádu vztahuje se prý pouze na řízení trestní, které bylo zahájeno proti stavebníku pro nezachování ustanovení stav. řádu, v daném případě však k takovému trest. řízení nedošlo, a nelze proto rekursu vyhověti. Nss shledal tento názor správným. Stav. řád neobsahuje žádného ustanovení, z něhož by bylo možno vyvoditi nárok stran ve stav. řízení zúčastněných na náhradu nákladů v řízení jim vzniklých. Bez specielního positivního předpisu nepřísluší však stranám v adm. řízení zúčastněným nárok na náhradu útrat řízení. Neprávem stížnost se odvolává na předpis § 128 stav. řádu. Tento paragraf obsažen jest v části IX. stav. řádu, která má nadpis »o trestech« a upravuje ex professo trestní stíhání přestupků stav. řádu. V odst. 1. normuje cit. paragraf trestní sazby pro přestupky v § 127 výslovně nevypočtené, v odst. 2 nařizuje se odstranění stavby proti předpisu provedené, v odst. 3 se konečně ustanovuje, že »ten, kdo byl trestán«, v každém případě musí nahraditi útraty vyšetřování. Ze souvislosti tohoto ustanovení s ostatními předpisy části IX., jakož i ze znění jeho plyne, že obsahuje docela specielní normu pro řízení trestní, a ostatně zřejmě má na mysli jenom útraty řízení vzniklé úřadu. N. proto možno nárok st-lův vyvoditi ani z § 128 stav. řádu. — — —

Citace:

č. 6497. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 736-738.